UN

„Cesta života je dlouhá a její vyústění je jediná jistota. Nebo lze dohlédnout dál?“
Sólová taneční performance, jejímž počátečním bodem je křížová cesta, ovšem bez náboženských konotací, vznikala v rámci rezidence v barokním prostředí kanovnického areálu Wurmova 7 (Divadlo na cucky). Formou work in progress prezentace – tedy ukázkou rozpracovaného díla – mají diváci šanci nahlédnout pod pokličku připravovaného mezinárodního projektu. Iluzorní prostor, v němž se taneční akce odehrává, tvůrci pojímají jako tvárnou scénu, která je zdrojem pohybu a v rámci které se tělo vyvíjí a hovoří k nám o své fundamentální křehkosti.

Marie Gourdain je v Praze usazená francouzská sochařka a animátorka, zakladatelka OpenStudio7 pro mladé umělce. Absolvovala studium filmové animace na Vysoké škole užitých umění (ENSAD) v Paříži, poté studovala na pražské VŠUP. Ve svém díle zkoumá spojení přítomnosti a nepřítomnosti lidského těla. Při spolupráci na inscenaci Pisum Sativum se na JAMU seznámila jak se světelnou designérkou Zuzanou Režnou, tak s Florentem Golfierem. Tento mladý herec a tanečník studoval činohru ve Francii, ale v Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby na JAMU se začal věnovat fyzickému divadlu a tanci. S Lukášem Karáskem tvoří stále populárnější duo Tešlon a Frkl, které hostovalo i v Divadle na cucky.

Divadlo na cucky
Nezávislý alternativní soubor, jehož tvorba se pohybuje v širokém rozpětí mezi činohrou a tancem, přičemž se vždy snaží o ryze současnou estetiku i reflexi aktuálního kulturně-společenského dění. Soubor je utvářen umělci nejen z řad divadla, ale také dalších oblastí (animace, architektura, film, grafika, hudba). Specifický mix inscenačních týmů utváří svébytnou poetiku směřující k experimentování a ohledávání nových prostředků komunikace.
Soustřeďuje se na autorské projekty (Kabaret na cucky, Poiésis, Jsem nebe), na generační uchopení klasických textů (Mme Bovary, Racek, Slečna Julie, Antigona) a v neposlední řadě na objevnou dramaturgii (L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch, T. Bernhard). Režírovali zde renomovaní tvůrci Ján Mikuš (2008: Western), Anna Petrželková (2010: Vyčištěno), Jan Frič (2009: Někdo přijde; 2012: Červená Karkulka) či Jiří Jelínek (iDolls – EMOčně dEMOliční EMOkál či Groteska, obě 2011). Soubor pravidelně spolupracuje s choreografkou a tanečnicí Hankou Košíkovou (2012: Doupě; 2013: Dej mi štěstí; 2014: Dorian).
Od roku 2013 divadlo provozuje vlastní scénu v bývalé Kanovnické rezidenci na ul. Wurmova 7, kterou proměnilo v otevřenou platformu pro setkávání umělecké (rezidenční pobyty), vzdělávací (nejen environmentální projekt Za()hrada) či volnočasové (workshopy tance či storytellingu).
Aktivity Divadla na cucky jsou produkčně zaštítěny obecně prospěšnou společností DW7, jež je také významným koproducentem jednotlivých inscenací. V minulosti se podílela na projektech s českými skupinami Nanohach, VerTeDance, Handa Gote a Vosto5, švédskou choreografkou Charlottou Öfverholm, holandskými United-C či slovenskými Debris Company.

UN