VESMÍRNÁ ODYSEA
režie Marek Piaček
dramaturgie Ivana Rumanová, Barbora Uríková
hudební kompozice, dirigent Marek Piaček
video Algis Kaveckis
animace SeEun Lee
zvuk Dušan Dobiaš, Petr Vrba, Hankil Ryu, Jan Burian
hudební spolupráce Karol Nitran, Cyril Šikula, Marián Hrubý
scénografie Martu Hlavajová
grafická spolupráce Martin Krkošek
premiéra 4. 5. 2014
účinkují
Ema Adamcová, Michal Bartošák, Gabriela Brezániová, Johanka Čierna, Matej Garčár, Nelli Horváthová, Terezka Kardošová, Carolina Knorst, Nina Konáriková, Terezka Majdanová, Marína Majtánová, Simonka Mihalcová, Nelka Molnárová, Dorotka Ničíková, John William O'Brien, Šimon Papala, Natasha Sabolová, Alžbetka Sopčáková, Ema Starinská, Žofia Škvareková, Marcel Šimko, Martina Tinková, Jakub Urík, Tomáš Urík, Paulína Uríková, Mária Žideková
filharmonici
housle Zuzana Kolenová, Marián Hrubý
flétna Cyril Šikula
lesní roh Karol Nitran
Titul osobitým způsobem zpracovává téma hudební skladby 4'33” experimentálního skladatele Johna Cage a zároveň odkazuje k motivům filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea. Hudebník Marek Piaček s velkou pokorou i nápaditostí vytvořil chytrou kompozici, která klade hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provádí interprety i posluchače dějinami hudby od 18. století až po dnešek. Do opery pak rovnocenně zapojil dětský orchestr spolu s profesionálními hudebníky Slovenské filharmonie Bratislava. Vzniklo zábavné a současně poučné putování světem vážné hudby, ruchů i stále čím dál tím víc cennějšího ticha. Cílem projektu bylo také propojit korejské a slovenské děti žijící v Žilině, a tak se součástí opery staly i hororové animace, které děti vytvořily pod vedením lektorky SeEun Lee.
Na celé věci mě asi nejvíc potěšilo, jak děti (i ty v publiku) bez problémů přijímají jakoukoliv hudbu. Nezajímá je století vzniku, neobracejí oči v sloup nad autory dvacátého století, ale nechají se prostě zaujmout. Prosté to ve skutečnosti jistě nebylo, měli jsme před sebou výsledek obdivuhodné práce. Ale množství radosti a zaujetí způsobilo, že si na to člověk za celý večer ani na chvíli nevzpomněl.
Boris Klepal, Město hudby.cz, 27. 5. 2014
Ale Piačkův kus byl jiný: nejen, že dokázal diváku ukázat i soustředěnou dětskou mysl, ale ukázal nám i její moudrost a hloubku. Předvedl nám z ní část vlastní i nám samotným, ale možná jsme na ni zapomněli. Tu tenounkou hranici mezi strachem a smíchem, děsivým a groteskním. Děti sice jednaly spontánně, ale v jejích přesně vymezených hranicích.
Pavla Pinkasová, Tomáš Kubart, Rozrazil-online.cz, 1. 10. 2014
Marek Piaček (*1972)
Marek Piaček nejprve vystudoval na bratislavské konzervatoři hru na flétnu (1986-1992), posléze na VŠMU skladbu u Ilji Zeljenky (1990-1995) a soukromě i elektroakustickou hudbu u Juraje Ďuriše. Působí jako aktivní interpret, performer a improvizátor. Od roku 1991 je členem Veni ensemble, spoluzaložil komorní orchestry Požoň Sentimentál (1993) a Vapori del Cuore (1994). Je také autorem hudby k filmům dokumentaristy Petra Kerekese (66 sezón, Ako sa varia dejiny) i k oceňovaným animovaným filmům Ivany Šebestové a Kataríny Kerekesové. Působí rovněž jako pedagog: přednáší na Žilinské univerzitě, vede workshopy improvizované hudby nebo filmové a scénické hudby pro děti a mládež.
V centru jeho skladatelského zájmu stojí multimediální projekty syntetizující hudební projev a prvky naivního divadla. Využívá techniky koláže, citace a aluze. Tato tvůrčí metoda se projevila i v jeho posledních operních projektech – v opeře 66 sezón (společně s Martinem Ondriskem, podle Kerekesova filmu) nebo v melodramatu o bombardování bratislavské rafinerie Apollo APOLLOOPERA.
Stanica Žilina-Záriečie je stále funkční železniční zastávka, v níž sídlí stejnojmenné kulturní centrum provozované žilinským občanským sdružením Truc sphérique. Stanica patří do mezinárodní sítě nezávislých kulturních institucí Trans Europe Halles, které fungují na bázi občanských iniciativ revitalizujících prázdné industriální objekty na prostory pro umění a kulturně-sociální aktivity. V roce 2006 byl ke Stanici přičleněn přilehlý park a v roce 2009 se prostory významně rozšířily o alternativní stavbu divadelního sálu S2. Propojování praktické a umělecké funkce se promítá do koncepce projektů, které jsou zde realizovány již od roku 2003. Ročně zde vznikne více než 200 kulturních aktivit, které navštíví více jak 20 000 diváků. Program Stanice tvoří festivaly, divadelní představení, koncerty, promítání, výstavy, workshopy, rezidenční programy pro mladé umělce, kavárna atd. Výsledkem je pozoruhodné spojení progresivních kulturních, vzdělávacích a společenských aktivit s veřejným prostorem a veřejností.
Představení uvádíme s podporou Ministerstva kultury Slovenské republiky.
2’16” A PŮL – VESMÍRNÁ ODYSEA
