AMADEUS

úprava text Vladimír Morávek
dramaturgie Lucie Němečková
scéna a kostýmy Svatopluk Sládeček
režie Vladimír Morávek

premiéra 14. 3. 2014 

osoby a obsazení
Antonio Salieri Miroslav Donutil
Tereza Salieriová, jeho žena Anna Duchaňová
Wolfgang Amadeus Mozart Martin Donutil
Konstance Weberová, jeho žena Simona Zmrzlá
Josef II. rakouský císař Robert Mikluš
hrabě Johann Kilian von Strack, císařský komoří Pavel Zatloukal nebo Petr Oslzlý
baronka Waldstädtenová Nicole Maláčová
baron Gottfried van Swieten, prefekt Vladimír Hauser
hraběnka von Rosenberg, mondéna Ivana Hloužková
1. Větříček („Venticelli“), donašeč Milan Holenda
2. Větříček („Venticelli“), donašeč Ondřej Kokorský
3. Větříček („Venticelli“), donašeč Ondřej Jiráček
4. Větříček („Venticelli“), donašeč Dalibor Buš
Salieriho kuchař, 87 let + Papageno Robert Mikluš
Salieriho komorník, 89 let + Poseidonův velekněz z opery Idomeneo Ondřej Jiráček
Kateřina Cavalieri, Houslistka, Mozartova žačka Tereza Marečková
Zázračné dítě, 10 let Melika Yildizová nebo Josef Nizner
Vídeňané, Otroci a Knězové z Kouzelné flétny všichni
Requiem, co pořád proznívá barákem
Alt  Andrea Horská
Tenor Dalibor Buš
Bas  Robert Mikluš
Soprán Tereza Marečková

Jak naznačuje už podtitul nejnovější inscenace Divadla Husa na provázku, excentrický režisér Vladimír Morávek se nehodlal spokojit s „košilatou historkou o nudě ve Vídni“. Podle svých slov chtěl známý fiktivní příběh vyprávět jako „podobenství existence na tomto světě, jako kunderovskou anekdotu na téma věčnosti a tajemství osudu“. Představení je dedikováno Miloši Formanovi, na jehož film a hlavně na jehož původní záměry, které mu nakonec producenti rozmluvili, Morávek navazuje.
Umělecký střet múzami políbeného floutka W. A. Mozarta s upachtěným rutinérem Antoniem Salierim je tím pikantnější, že Morávek do hlavních rolí obsadil otce se synem: Miroslav Donutil se v roli Salieriho po 24 letech z výsluní Národního divadla a lesku televizních kamer vrací na svá „domácí“ provázkovská prkna, kde už ale výrazné místo zaujal jeho talentovaný 21letý syn Martin, nedávný absolvent pražské konzervatoře. Důmyslný dramaturgický tah se podepisuje na divácké atraktivitě i na generačním pnutí, které tak světoznámá hra Petera Shaffera získala.
Amadeus je prvním dílem projektu „Géniové a podvodníci“, jenž pokračuje operami Moc Art aneb Amadeus v Brně a konečně Salieri a Salieri, které na libreta Milana Uhdeho napsal Miloš Štědroň.

„Je pravda, že jsem se dost ostýchal, jestli se vůbec může tahat na Provázek něco, co mělo být mezi vinohradskými portály. Sílu mi dodalo to, že je to celé o Bohu a popření Boha, což je téma, kterého je nám všem třeba jako psovi drbání.“
Vladimír Morávek

Scénograf Svatopluk Sládeček pracoval především s mnohovýznamovou scénickou metaforou bílých zaprášených matrací, jimiž bylo jeviště poseté a které symbolizovaly pohodlnou zatuchlost doby, v níž Mozart žil a tvořil. Zároveň byly matrace symbolem hříšnosti (jak Salieriho, tak Mozartovy), špíny a neexistujícího luxusu. (…) Zcela neopominutelným výrazovým jevištním prvkem se stala hudba: téměř všichni herci na scéně (kromě obou Donutilů) sborově stále dokola zpívali hudební motivy z Mozartova Requiem, čímž bylo od počátku představení upozorňováno na skladatelův velkolepý fatální konec. Když měla znít Kouzelná flétna, znělo Requiem. Když měl znít Don Giovanni, znělo Requiem. (…) Divák byl záměrně terorizován hudbou stejně tak, jako Salieri svými primitivními skladbami terorizoval Mozarta a Mozart svou genialitou Salieriho.
Tereza Frýbertová: Amadeus na Provázku: Teror hudbou. Kulturissimo.cz, 20. 3. 2014

V porovnání s dosavadními režiemi Vladimíra Morávka je tato v mnohém jiná: oproštěná od četných symbolických zkratek, mnohovrstevnatosti a exaltovaných hudebních čísel, což je s ohledem na zvolené téma nečekaným, ale milým překvapením. Vše důležité je řečeno a dějotvorné scénografické prvky dají beze zbytku smysl i divákovi nepoučenému. (…) K brilantním patří společné výstupy Amadea a Salieriho, z jejichž dialogů sálá cosi magického, nevysloveného, pouto otce a syna, od něhož se při sebelepší vůli nelze odosobnit.
Markéta Stulírová: Brněnský Amadeus se rodí a umírá v Salieriho stínu. Brněnský deník, 17. 3. 2014

Vladimír Morávek (*1965) v roce 1989 absolvoval obor činoherní režie na brněnské JAMU.
V letech 1989–1996 vedl děti v Divadle na provázku. Jako umělecký šéf působil v letech 1997–2005 v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde dosud režíruje (2005: Návštěva staré dámy; 2010: Hadrián z Římsů; 2011: Světáci – Malované děti). Cyklus Čechov Čechům, který zde realizoval, získal zvláštní Cenu Alfréda Radoka v roce 2003, dalších patnáct Morávkových inscenací bylo na toto prestižní ocenění nominováno – mj. Maryša – po pravdě však „Mařka“ (1999), Kníže Myškin je Idiot (2004), Akvabely (2005) aj. Pro Českou televizi natočil několik desítek dokumentárních filmů, tři pohádky a dvanáct záznamů svých představení. Za filmový debut Nuda v Brně obdržel Českého lva za režii.
Pohostinsky působil v Národním divadle (2000: Tosca; 2001 a 2008: Lucerna; 2002: Macbeth; 2003: Romeo a Julie; 2012: Rusalka), v nitranském Divadle Andreja Bagara (cena Dosky v kategorii Inscenace roku 1999 za Macbetha), v Divadle na Vinohradech (2008: Višňový sad; 2010: Ženitba; 2012: Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!!) a na dalších předních scénách. Vedle osobitých interpretací známých látek se Vladimír Morávek věnuje inscenování scénických koláží (mj. 2001: Ze života obludného hmyzu; 2006: Rozrazil 4/06 O Brně) a autorských adaptací soustředěných do ambiciózních cyklů. Stojí za vznikem festivalů Divadlo evropských regionů Hradec Králové a Divadelní svět Brno.
Od roku 2005 působí jako umělecký šéf Divadla Husa na provázku, kde mimo jiné režíroval víceleté projekty Sto roků kobry (tetralogie z Dostojevského románů) a Perverze v Čechách („trilogie o mravnosti v Čechách“ – tj. Lásky jedné plavovlásky, Cirkus Havel a Drábkovo České moře).
Letošní Divadelní Flora uvádí Morávkovu interpretaci hry Petera Shaffera Amadeus, jíž vlastně navázal na svou předchozí provázkovskou hudební inscenaci o Janáčkovi – Leoš aneb Tvá nejvěrnější (2011) tandemu Štědroň–Uhde.

Divadlo Husa na provázku vzniklo v roce 1967 z absolventů JAMU, mezi nimiž vůdčí roli vedle iniciátora Bořivoje Srby zaujali režiséři Peter Scherhaufer, Eva Tálská a Zdeněk Pospíšil. Každý
z tvůrčího trojlístku vytvářel inscenace ve vlastním stylu. Čtvrtou linii tvořily klauniády Boleslava Polívky.
Na legendární éru 70. a 80. let se snažilo navázat i vedení v nově rekonstruované budově na Zelném trhu. Po Luboši Balákovi se roku 2005 jako umělecký šéf vrátil Vladimír Morávek, který zde s dramaturgy Petrem Oslzlým a Josefem Kovalčukem uvedl kupř. víceleté projekty Sto roků kobry (tetralogie z Dostojevského románů), Perverze v Čechách („trilogie o mravnosti v Čechách“) či stále probíhající Čapek (Čapkové) na provázku. Na posledním projektu se režijně podíleli i J. A. Pitínský a Jan Mikulášek, kteří patří ke stálým hostům, stejně jako Břetislav Rychlík nebo Anna Petrželková, jejíž inscenace Tichý Tarzan přinesla Cenu Alfréda Radoka 2012 Ivaně Hloužkové za roli fotografa Tichého.
Vedle dramatizací (1997: Babička, 2007: Evangelium sv. Lukáše; 2008: Rukopis Královédvorský; 2010: Hordubal; 2011: Trapná muka), nevšedně uchopené klasiky (1995: Maryša; 2007: Velice modrý pták; 2009: Hamlet; 2013: Ze života hmyzu) a současných her (2009: České moře; 2010: Prase) repertoár tvoří komponované večery a besedy. K dvorním autorům patří tandem Miloš Štědroň–Milan Uhde, jejichž Balada pro banditu v Morávkově režii je na repertoáru divadla devátou sezónu; Štědroň je i nositelem Ceny A. Radoka 2011 za hudbu k provázkovské inscenaci Leoš aneb Tvá nejvěrnější.
S Provázkem je v rámci Centra experimentálního divadla (CED) produkčně spjato také HaDivadlo a Divadlo U stolu, komorní scéna pro dramatizace literárních předloh a scénické adaptace básnických děl. CED vedle mezinárodního festivalu Divadlo v pohybu spolupořádá mezinárodní přehlídku divadelních škol Setkání – Encounter.
Na Divadelní Floře hostuje Divadlo Husa na provázku pravidelně, střídavě s inscenacemi Jana Mikuláška (2010: Hamlet; 2012: Doktor Faustus; 2013: Višňový sad) a Vladimíra Morávka (2009: Cirkus Havel; 2011: Maestro a Markétka; 2014: Amadeus).