AMAZONIE

překlad Jiří Vondráček
dramaturgie  Markéta Machačíková
scéna a kostýmy Eva Kleinová
režie Michal Spišák

premiéra 5. 2. 2014

osoby a obsazení
Mundek Tomáš Krejčí
Aneta Lenka Kočišová
Kryštof  Roman Vencl
Franka Vladimíra Včelná
Jurek Jaroslav Krejčí
režisér Jiří Nebenführ
chladný tygr Petr Bukva

Vzít roli v seriálu, nebo ne? Je to zrada na umění? Jak si zachovat odstup od postavy? A z čeho vlastně vzít na složenky? Natolik aktuální a přitom neprvoplánově zachycený střet nízkých každodenností a vznešených cílů, jakož i dvou extrémních přístupů k umělecké tvorbě – komerce
a nezávislé avantgardy – zachycuje tragikomická hra dramatika Michała Walczaka.
Sledujeme partnerskou krizi dvou absolventů varšavské divadelní akademie, jež má prostý důvod: zatímco Aneta vyhrála konkurz na natáčení telenovely z prostředí džungle, Mundek s bytostným přesvědčením zkouší alternativní hru s vyšinutým režisérem. Walczak, který patří k nejnadanějším tvůrcům mladé generace polských dramatiků, staví do komického světla jak stupiditu seriálů s jejich primitivními zápletkami a dialogy, kolísavou úroveň herců a režisérů, tak zavilé zastánce opačného tábora, kteří mnohdy sami netuší, jak by to „pravé“ umění mělo vypadat, a upadají zas do jiných klišé. Hrdiny podrobuje hořkému vystřízlivění ze sladkých studentských snů, ale happyend jim neodepře, byť pouze v telenovele. Sarkasmy okořeněnou komedii pohostinsky nazkoušel slovenský režisér Michal Spišák, jenž se do Moravského divadla vrací po čtrnácti letech, kdy zde uvedl satirickou komedii Muž a žena jiného polského autora Aleksandra Fredra.
Dramatik Michał Walczak není na českých jevištích nováčkem: Divadlo na Zábradlí v roce 2007 s úspěchem uvedlo jeho debut Pískoviště. Jihočeské divadlo v roce 2011 nastudovalo komediální drama Lov na losa v režii Mikuláše Tyce, který stál i u české premiéry Amazonie na scéně brněnského Buranteatru v témže roce.

Walczak je dobrý pozorovatel, ještě lepší ironik a evidentně zná prostředí, o kterém píše: nespokojuje se s vděčnou parodií televizní šmíry nebo přepjaté hlubokomyslnosti, ale spolehlivě nachází a zasahuje skutečně slabá místa (a opět: ve smyslu estetickém i etickém) obou zdánlivě protikladných postojů. A navíc osvědčuje téměř mcdonaghovskou schopnost pojímat příběh coby sled překvapivých zvratů (…) Jestli se o tento titul nestrhne mezi českými dramaturgy rvačka, tak opravdu nevím, co by ještě chtěli.
Vladimír Mikulka: Polákům to jde nějak líp...
Divadelní noviny, 16. 10. 2010

Michal Spišák (*1963) je synem zesnulého významného slovenského divadelního a filmového režiséra Karola Spišáka a bratrem známějšího Ondreje, taktéž režiséra (mj. Staré divadlo v Nitře či Radošínské naivné divadlo, Teatro Tatro). Absolvoval obor Estetika a dějiny výtvarného umění na FF UK v Bratislavě, poté studoval divadelní režii na pražské DAMU a na bratislavské VŠMU, kde nyní působí jako pedagog.
Krátce umělecky vedl Divadlo Jána Palárika v Trnavě a Divadlo J. G. Tajovského ve Zvoleně. Pohostinsky spolupracuje s mnoha slovenskými scénami (mj. Malá scéna SND, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Štúdio L+S). Zaměřuje se na klasický a komediální repertoár (C. Goldoni, C. Gozzi, L. Pirandello, A. Strindberg, Ch. Durang). Věnuje se také dabingové režii. Je zakladatelem a hlavním režisérem divadelního sdružení Nevyliečiteľní. Natočil několik dokumentů o romských umělcích.
České publikum se s jeho prací mohlo setkat v Středočeském divadle Kladno (F. G. Lorca: Fantastická ševcová; C. Gozzi: Král jelenem, obě 1998; P. Shaffer: Černá komedie, 1999) či v Divadle Rokoko (J. Anouilh: Miláček Ornifle, 2006). V Moravském divadle v roce 2000 nastudoval satirickou komedii A. Fredra Muž a žena a úspěšně se sem vrátil s inscenací Amazonie (2014).