ANTIWORDS

autoři Spitfire Company & Sivan Eldar
koncept Sivan Eldar, Miřenka Čechová, Petr Boháč
hudba Sivan Eldar
kostýmy, masky Paulina Skavova
světelný design Martin Špetlík, Robert Janč

režie Petr Boháč

světová premiéra 24. 9. 2013, Atlas Art Centre, USA
česká premiéra 5. 11. 2013, Palác Akropolis Praha

účinkují
Tereza Havlíčková, Miřenka Čechová

Ovlivněno dílem Václava Havla, především jeho hrou Audience a jejím legendárním zpracováním režiséra Menzla. Ten do role sládka obsadil Landovského, který během hraní vypil přibližně devět osmistupňových piv. Podaří se Miřence Čechové a Jindřišce Křivánkové překonat tento výkon? Podaří se jim dosáhnout hraničního stavu, který odkazuje na havlovský motiv odcizení a hrabalovskou poetiku samoty. V hlavní roli spolu s aktérkami inscenace hrají i velké hlavy od sochařky Pauliny Skavové a hudba Sivana Eldara speciálně složená pro tuto událost.

Tvůrci Spitfire Company Havlovu hru „přeložili“ do jazyka fyzického a výtvarného divadla s prvky improvizované klauniády. Nenechali se svázat slovy a reáliemi Havlova absurdního dialogu. Zaujala je „stojatost“ a bezvýchodnost situace, v níž se obě postavy Audience nacházejí, a uviděli v ní lecjaké souvislosti s povahou české společnosti i jejími ikonami. Za slovy objevili existenciální úzkost sublimovanou do rituálů pivní kultury. S nadsázkou by se dalo říct, že ve Václavu Havlovi našli kus Samuela Becketta. (…) Konzumace piva a němý dialog postav jako by v Antiwords byly obklopeny metafyzickou prázdnotou. Budí smích i hrůzu zároveň. Vyvolávají zvláštní, slovy těžko pojmenovatelné pocity nevolnosti, odporu i soucitu. Vystihují téma Havlovy hry velmi přesně, a možná naléhavěji, než by to svedla slova a klasické herecké výkony.
Marie Reslová: Jak zatančit Havla? Hospodářské noviny, 31. 7. 2013

Performance Antiwords je výbornou pohybovou studií jednání aktérů dramatu zasazenou do rámce absurdity dnešní společnosti i skutečnosti v jevištním dění nazvaném (ono jevištní jednání) režisérem v úvodním slovu jako „explicitní chlastání“. Není nutné znát Havlovu hru dopodrobna ani inspirační zdroje režiséra. Poselství absurdity, beznaděj daná i nedaná dobou, poetika opilecké sebelítosti, to vše mluví samo za sebe. Je to právě Havlova genialita, která baví i mrazí cíleností myšlenky samotného dramatu. Je to ale i výjimečná schopnost tvůrců Antiwords postihnout tento žánr invencí vlastního pohledu na dnešní absurditu ohraničenou autorským prologem a epilogem jako bránou do časové smyčky.
Zuzana Smugalová: Antiwords v české premiéře.
Taneční aktuality.cz, 21. 11. 2013

Petr Boháč (*1977) – český režisér a choreograf, jedna z vůdčích osobností fyzického
a vizuálního divadla ve střední Evropě. Získal magisterský titul na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity a již za svých studií přednesl tři přednášky o Václavu Havlovi na univerzitě v Panamě.
Je spoluzakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Spitfire Company a hostujícím režisérem Tantehorse. Svou tvorbu s těmito soubory prezentoval ve více než 11 evropských zemích, v USA a v Africe. Jeho díla byla oceněna prestižními cenami, jakými jsou Herald Angel Award a nominace na Total Theatre Award z edinburského Fringe za One Step Before the Fall nebo Cena za výjimečný výkon z Fringe festivalu Praha za inscenaci Hlas Anne Frankové. On sám získal mj. i Cenu divadelních novin jako Osobnost roku v kategorii Alternativní divadlo.
Petr Boháč je rovněž dramaturgem Paláce Akropolis a spoluzakladatelem Mezinárodního festivalu Nultý bod, který do Prahy přiváží to nejlepší z fyzického, nonverbálního, vizuálního a multižánrového divadla z celé Evropy.

Miřenka Čechová (*1982) – česká herečka, performerka, choreografka a režisérka. Nejprve vystudovala Taneční konzervatoř v Praze, potom Alternativní a loutkové herectví na DAMU
a paralelně i obor nonverbální a komediální divadlo na HAMU, kde také získala v roce 2012 doktorát, když obhájila práci s názvem Režie v mimickém divadle.
Je jednou z hlavních představitelek fyzického divadla v Evropě a podílela se na vzniku speciálního žánru physical mime (fyzické divadlo a pantomima). Je spoluzakladatelkou divadelních souborů Spitfire Company, Tantehorse a Theatro Pantomissimo, v jejichž rámci realizuje svou autorskou divadelní tvorbu. V ní organicky propojuje moderní pantomimu se současným fyzickým divadlem či tancem, slovo s propracovaným pohybovým vyjádřením, pevnou strukturu s improvizací, která vychází z přítomné inspirace. Na svém kontě má již více než patnáct inscenací (např. Salome, Dark Trilogy, Chaplinův Proces, Hlas Anne Frankové, S/he is Nancy Joe, Antiwords a další), za většinu z nich obdržela řadu prestižních mezinárodních cen (např. „Herald Angel“ na festivalu Edinburgh Fringe 2013 nebo cena „The Best of Contemporary Dance 2012“ udělená listem The Washington Post). Miřenka Čechová se věnuje také pedagogické činnosti na HAMU a vede master classes v Evropě a v USA. Podílela se také na vzniku Mezinárodního festivalu Nultý Bod (The International Festival Zero Point).
V současnosti žije a pracuje střídavě v Čechách a v USA.

Spitfire Company – umělecká skupina zahrnující fyzické, experimentální a taneční divadlo – se vyprofilovala ze setkání umělců nad projektem Hlas Anne Frankové (2007). Základní osu souboru tvoří režisér, dramaturg a literární esejista Petr Boháč a herečka, tanečnice, choreografka a mim Miřenka Čechová. Hlavním tématem jejich dramaturgie je pozice člověka v mezní situaci – člověka ohroženého, stísněného, odcizeného, přesto však revoltujícího a připraveného vykročit ke svobodě a sebeuchopení.
Mezi charakteristické znaky tvorby, která zahrnuje inscenace Hlas Anne Frankové (2007), Černý smích medúzy (2008), Ženský divadelní improvizační punk (2008), Svět odsouzencův (2008), Chaplinův Proces (2009), Unicorn (2009), Nedotknutelní (2010), Bad Clowns (2011), 13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze (2012), One Step Before the Fall (2012), Krevety à la Indigo (2013) a Antiwords (2013), patří kladení důrazu na fyzické jednání na jevišti, experimentování s novými divadelními prostředky, rozvíjení imaginace, snaha o propojování různých žánrů a hledání nových vizuálních podnětů. Ve své herecké laboratoři soubor staví na první místo vztah k divákovi a experimentuje s docílením sounáležitosti mezi všemi aktéry „umělecké události“.
Skupina si získala vysoké renomé nejen na tuzemské divadelní scéně, ale prosadila se
i na festivalech v zahraniční (např. Fringe Edinburgh 2012).