EDGE

dramaturgie Lukáš Jiřička
výprava Adriana Černá
hudba Tomáš Vtípil
pohybová spolupráce Lucia Kašiarová
režie Petra Tejnorová

česká premiéra 19. 2. 2013

hrají cast Ján Sedal (CZ), Krzysztof Raczkowski (DE-PL), Ildikó Móger (HU) a další aktéři z Německa, Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. Na prezentaci se ve formě work in progress dále podílejí: Petr Veleta (CZ), Mária Zagátová (SK) a Martin Bálik (SK).

Mezinárodně obsazená autorská inscenace Edge je sondou do života lidí starších 50 let a jistým pokusem o sociální divadlo, které se zaměřuje na situaci starých nebo stárnoucích lidí. V hlavních rolích se se svými názory a zkušenostmi ocitají „odborníci všedního dne“ – oldageři, kteří působili
v divadelním prostředí. Edge symbolizuje období přerodu mezi aktivním životem a zdánlivě pasivním stářím, otevírá okruh tabuizovaných témat spojených se stárnutím, proměnou sexuality a vnímání vlastního těla či samoty. Niterný svět oldagerů s jejich minulostí a vizemi budoucnosti je divadelně zhmotněn s pomocí autentických materiálů, pohybu, filmových dokumentů a dotáček. Inscenace směřuje k nesentimentálnímu divadelnímu tvaru na pomezí fikce a dokumentu, jenž se pohybuje mezi různými výrazovými prostředky a jazyky. Projekt náleží k proudu tzv. devised theatre a vznikal cestou kolektivní improvizace bez předem daného textu či scénáře.


Tejnorová s choreografkou Lucií Kašiarovou propojují taneční legendy
s legendami či osobnostmi jiných oborů – divadelní avantgardy, loutkového divadla, společenských tanců. Staví je vedle sebe rovnocenně, jakoby nahodile, mimoděk. Divák nemá – či nemusí mít – tuchy, kdo je kdo. Sleduje totiž především „obyčejné“ lidi, kteří se před ním zpovídají ze svých životních proměn ve vztahu ke stárnutí a smrti, kteří si neustále hrají a kteří ani zbla netrpí syndromem vyhoření. Ač jsou dávno za svými hvězdnými životními okamžiky, ač jsou chtě nechtě nuceni zabývat se posledními chvílemi člověka, je jejich hra a hraní především oslavou bytí v každém okamžiku, v každé chvíli. (…) Vše je podané věcně, nikdo netlačí na naturalistickou expresivní pilu. Přesto jsou akce a zobrazované životy nepředstírané, opravdové. Nahlížené s jemným nadhledem a velkým pochopením. Divák sleduje citlivě sestavený kaleidoskop akcí, vesměs civilních, občas dojemných, často úsměvných a (sebe)ironických, někdy parodických, sem tam nostalgických. S pelem citu, životní vyrovnanosti a věku a zkušenostem aktérů odpovídající moudrosti. Ve výsledku vysílají pozitivní a snad každého diváka zdravě nabíjející zprávu: Život ani umění nekončí po padesátce. Může se to zdát banální, ale není.
Vladimír Hulec: Autentické divadlo. Divadelní noviny, 19. 3. 2013

Inscenace přináší pohled na umělce, kteří jsou snad za zenitem svých kariér, ale přesto plní života, citů, vzpomínek, touhy prosazovat se znovu a znovu. Na scéně nám odhalují vybrané kouty svých duší jako jakýsi kaleidoskop. Jsou tu momenty humorné (improvizovaná hodina společenských tanců), dramatické, vyhrocené. Momenty, kdy nám umělci
s vážností i nadhledem dokazují, že jejich schopnosti ještě nejsou vyčerpané (stepařské číslo Aloise Bílka, pohybová exhibice Kryzstofa Raczkowského…). Úryvky příběhů. Scénky. Hádky, dialogy, boj o pozornost publika, útržkovité vzpomínky, se kterými je třeba se konfrontovat. Výkřiky. Vzlet a pád. Co je tu přiměřené? Čím útočí na naše stereotypy?
Lucie Kocourková: Edge – na hranici stáří.
 Tanečníaktuality.cz, 5. 3. 2013

Projekt se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva kultúry Slovenskej republiky

Seržant Tejnorová & the Commando je název tvůrčí skupiny (dříve také Tejnorová
& the Company) kolem režisérky Petry Tejnorové. Označení kolektiv postupně nahradilo slovo the Commando. Záliba Tejnorové v propojování různých žánrů i oborů vyvrcholila vytvořením tvůrčí jednotky, která má vždy stejné jádro, popřípadě se jednotliví členové mění/proměňují – a to vzhledem ke zvolenému tématu/námětu, projektu.

Petra Tejnorová alias seržant Tejnorová ukončila magisterské studium oboru režie na KALD DAMU v roce 2009. Pro svou absolventskou inscenaci si zvolila nejkrvavější Shakespearovu tragédii, kterou uvedla pod názvem Titus Andronicus (Let mouchy). Již během studia se její inscenace (2006: Díra ve zdi, 2007: John Sinclair) představily na festivalech v Čechách i v zahraničí. Zahraniční působení vyvrcholilo vznikem dvou mezinárodních projektů, dvojdílnou divadelní road movie Paměť krajiny – Krajina paměti (2008) a inscenace Osobní Anamnéza (2009), která vznikla v rámci projektu Cirkus totality. V roce 2008 byla Tejnorová nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent a v roce 2009 získala Cenu Josefa Hlávky.
Tejnorová vytváří jak vlastní divadelní projekty, tak i pohostinské režie. Postupně spolupracovala s Divadlem Minor (2006: Díra ve zdi), s Divadlem Alfa Plzeň (2008: Bártndžus, 2010: Teď 55 31 13 já), Roxy/Nod (2009: Osobní anamnéza), s Dejvickým divadlem (2010: Modrovous/Suovordom), s Alfrédem ve dvoře (2010: IAS ON ME DE A), s Novou scénou Národního divadla (2011: timINg), s VerTeDance Praha (2011: Kolik váží vaše touha?), s Divadlem Archa (2012: LIFEshow). V roce 2013 na sebe strhla pozornost díky projektu Edge (spolupráce s ALT@RT Praha) a v březnu 2014 zaujala v brněnském HaDivadle její postmoderně pojatá inscenace Shakespearova Snu noci svatojánské. Režisérka experimentuje s fyzickým a dokumentárním divadlem, divadelními konvencemi, zkoumá rozličné možnosti vztahu mezi hercem a divákem a hledá novou roli divadla v současném světě. V autorských projektech pak klade důraz na kolektivní tvorbu, devising methods a procesuálnost – vnímání představení jako jedinečné události.
Inscenace a autorské projekty Petry Tejnorové se zúčastnily prestižních zahraničních festivalů, kde byly oceňovány jak laickým, tak odborným publikem (Polsko, Slovensko, Itálie, Maďarsko, Švédsko, Portugalsko, Velká Británie, USA). Tejnorová realizovala také několik workshopů v Čechách, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. V současnosti působí taktéž jako pedagog KALD DAMU.