HAMLET (mdo)

překlad Martin Hilský
dramaturgie Markéta Machačíková
scéna Jaroslav Milfajt
kostýmy Klára Vágnerová
hudba Jan Jirásek
pohybová spolupráce Jiří Pokorný
šermy Karel Basák
hudební nastudování Lubomíra Hellová
režie Michael Tarant

premiéra 18. 4. 2014

osoby a obsazení
Hamlet, dánský princ Petr Kubes
Claudius, dánský král, Hamletův strýc Josef Vrána j. h. / Jiří Nebenführ
Gertruda, dánská královna, Hamletova matka Naděžda Chroboková-Tomicová
Hlas ducha mrtvého krále Martin Hilský j. h.
Polonius, státní rada Stanislav Šárský
Laertes, jeho syn Tomáš Krejčí
Ofélie, jeho dcera Lucie Končoková j. h. / Anna Stropnická j. h.
Horacio, Hamletův přítel Vojtěch Lipina
Rosencrantz, bývalý Hamletův spolužák Petr Jarčevský j. h. / Ondřej Černý j. h. / Matěj Vaniš j. h.
Guildenstern, bývalý Hamletův spolužák Petr Jarčevský j. h. / Ondřej Černý j. h. / Matěj Vaniš j. h.
Fortinbras, norský princ Roman Vencl
Voltemand, vyslanec z Norska Jaroslav Krejčí
První herec/divadelní král Ivo Kubečka j. h. / Jiří Nebenführ
Divadelní královna Vendula Fialová
Lucianus Václav Bahník
Komik/prolog Roman Vencl
První hrobník Josef Bartoň j. h.
Druhý hrobník Václav Bahník
Kněz Martin Štolba / Jan Ťoupalík j. h.
Osrik Jaroslav Krejčí
Marcellus, voják hradní stráže Martin Štolba / Jan Ťoupalík j. h.
Francisco, voják hradní stráže  Lukáš Pořízka
Barnardo, voják hradní stráže  Václav Bahník
Žena Voltemanda  Vendula Fialová
Syn Voltemanda  Theodor Kubes / Jonáš Dvořák
Herečka   Ilona Bláhová / Soňa Petrillová j. h.
Kapitán norského vojska Lukáš Fiferna / Jan Ťoupalík j. h.
Malý Hamlet  Theodor Kubes / Jonáš Dvořák
Anglický vyslanec  Neil E. Baker j. h.
Dáma Kateřina Ondrejková j. h. / Anna Korhoňová j. h. / Soňa Petrillová j. h.
Marcellus, voják hradní stráže Martin Štolba / Jan Ťoupalík j. h.
Francisco, voják hradní stráže Lukáš Pořízka
Barnardo, voják hradní stráže Václav Bahník
Žena Voltemanda Vendula Fialová

V roce 450. výročí narození Williama Shakespeara a celých 35 let od posledního olomouckého uvedení sáhlo Moravské divadlo po jedné z jeho nejhranějších a nejoceňovanějších her – tragédii Hamlet. Starodávný skandinávský příběh po generace fascinuje i provokuje, je neutuchající režijní i hereckou výzvou. Každoročně na českých divadelních prknech stanou alespoň dva noví dánští princové, ať už v konvenčním, nebo moderním kabátě. Existenciální hru o mstiteli otcovy vraždy, který se ne a ne odhodlat k činu, nejnověji nastudoval umělecký šéf činohry MDO Michael Tarant.
Režisér inscenace vyšel z nového překladu Martina Hilského, se kterým rovněž spolupracoval v otázkách interpretace a studia anglického originálu hry. Hilský také příznačně propůjčil hlas Duchu Hamletova otce. Honosnost královského hradu, pod jehož nablýskaným povrchem je „cosi shnilého“, umocňuje scéna Jaroslava Milfajta s okázalou šestimetrovou točnou. Pod hudební stránkou inscenace je podepsán dvojnásobný držitel Českého lva a jeden z nejuznávanějších českých skladatelů, Jan Jirásek. V mnohavrstevnaté roli Hamleta se na smysl lidského bytí ptá herec Petr Kubes, jenž patří k dlouholetým oporám souboru.


„Pro mě je tato hra o hledání smyslu, řádu a spravedlnosti. Hlavní hrdina je na své cestě ke zralosti. Z velké lásky a odpovědnosti vůči rodině a vlasti se pokouší najít pravdu. Tím narušuje daný status quo a uvádí věci do pohybu.“
Michael Tarant

„Překlad jsem vytvářel na přelomu tisíciletí a trvalo to poměrně dlouho. Hamlet je skutečně velká hra, poměřit se s ní dá snad jen Král Lear. (...) Cílem bylo udělat překlad v moderní české současné řeči se zachováním shakespearovských parametrů a bez laciných aktualizací. A v tomhle si s režisérem Tarantem dobře rozumíme. On by také nešel cestou zcivilňujících překladů. V případě Hamleta to není potřeba, hra je stále aktuální a vždy vydá svědectví o době tady a teď. A myslím si, že ho vydá lépe tehdy, když se nepokoušíme o laciné aktualizace. “
Z rozhovoru s Martinem Hilským,
program k inscenaci, MDO

A pak je tu Petr Kubes ve své možná životní roli. Hamlet. Z jeviště téměř nesleze a i on prodělává bouřlivý vývoj. Chvíli je bezstarostný, ale postupně se poddává šílenství, jež zprvu jen předstírá. A věříte mu každé slovo, každou slabiku. Ano. Takhle to nejspíš Martin Hilský myslel. Odříkávat text můžete v kdejaké zaprášené venkovské kauze, ale Shakespeare je královská disciplína. Kubes v ní uspěl. A vlastně i celý obrovský soubor jako celek. Občas někdo škobrtne a chvílemi nevíte, proč tam ty velmi obdařené dámy v korzetech vlastně stojí, když se viditelně nudí. Ale ony se asi nudit mají. Narozdíl od diváků, kterým to Michael Tarant v hodně velkolepé skoro tříhodinové stopáži nedopřeje. Pomáhá tomu i scéna Jaroslava Milfajta, která je typicky tarantovská. Spousta kovu, plachet, mříží a schodů – přitom vše vysoce funkční a pohyblivé. K tomu atmosférická světla, která vás rázem přenesou z divoké pitky na hřbitov. Tohle všechno mít bez Michaela Taranta by ovšem neznamenalo nic. On je tím, kdo dokázal všechny ingredience smíchat a postavit z nich představení, které má nejen všechny shakespearovské atributy, ale navíc i přidanou hodnotu, která s nimi výborně ladí. To, že diváci ani nedutají, je jeho zásluha.
Jan Procházka: Velkolepý Hamlet: dělat divadlo jako Tarant
umí málokdo. Olomouc.cz, 22.4.2014

Michael Tarant (*1953) vystudoval Státní konzervatoř v Praze, obor herectví/režie. Jako umělecký šéf následně působil ve Východočeském divadle v Pardubicích (1990–1992), v Národním divadle moravskoslezském (NDM, 1992–1994), v hradeckém Klicperově divadle (1994–1996) či v Kladenském divadle (1996–1999). Od roku 2010 umělecky vede soubor činohry Moravského divadla Olomouc (MDO).
Dosud režíroval na 140 činoherních, operních a baletních titulů na českých i zahraničních scénách (Německo, Španělsko, Švédsko, Polsko, Litva), nehledě k řadě televizních a filmových počinů. Na scéně MDO vytvořil významné inscenace, mj. drama Ten, který dostává políčky (1999, Andrejev), biblické podobenství …přijď království tvé (1999, Mašková) či pohádku Radúz a Mahulena (Zeyer, 1998). Na svou olomouckou dráhu úspěšně navázal režiemi Na miskách vah (2010, Harwood), Markéta Lazarová (2011, Vančura) či Stavitel Solness (2012, Ibsen). Michael Tarant je také výrazný operní režisér, s jeho adaptacemi Verdiho, Pucciniho, Janáčkových či Smetanových děl se lze setkat po celé republice, k diváckému hitu patřily mj. Mozartovy opery s librety přebásněnými J. Nohavicou (2007: Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni, 2009: Figarova svatba, obě v NDM Ostrava). Za inscenaci Verdiho opery Attila (2006, MDO) obdržel hlavní cenu na festivalu Opera 2007. V letošní sezóně ve světové premiéře uvedl operu Zdeňka Pololáníka na libreto mons. Josefa Hrdličky Noc plná světla podle námětu Paula Claudela.