Visegrad Performing Arts
SO 13. (3x) + NE 14. 5. (3x) Divadlo na cucky / Freskový sál
Kašiarová – Šavel – Vtípil
EAU DE VIE (Mo)mentální tanec
Tradiční součástí Divadelní Flory je také pohled na dění na poli performing arts ve visegrádském regionu. Po loňském pořádání konference Visegrad Dance Platform? se letos zaměříme pouze na uvedení čtyř titulů, z nichž hned dva vznikly v koprodukci s pořadatelskou DW7 v rámci rezidenčního programu Divadla na cucky.
Maďarský tanečník Dániel Szász se v tanečním sóle Loop inspiroval mj. knihou Srdce temnoty, která se tak v určité „reinkarnaci“ objeví již na třetím ročníku festivalu po sobě. Polskou scénu tentokrát zastoupí práce Oly Maciejewské Bombyx Mori. Ola je sice původem z Polska, momentálně ovšem pendluje mezi Nizozemím a Francií. Výrazem čilé česko-slovenské spolupráce je divadelní rituál Eau De Vie, ve kterém se tanečníci Lucia Kašiarová a Peter Šavel střetávají s hudebníkem Tomášem Vtípilem. Jejich práce je důkazem, že na současné pražské taneční scéně se nejen těžko rozlišuje mezi tím, kdo je Čech a kdo Slovák, ale především, že pro tuto tvůrčí generaci je neustálé hledání nových cest komunikace skrze umělecké prostředky bytostnou potřebou. Nejinak je tomu u konceptuálního dua Švehlová–Mocek, kteří jsou podepsáni pod zvukovou performancí Zářící město, která se odehrává ve veřejném prostoru na panelovém sídlišti.
Současný visegrádský region je stále méně národnostně vyhraněný. Zdaleka se sice nejedná o takovou kulturní a etnickou křižovatku jako v případě Nizozemí, ale směr, kterým se ubírá, je jasný. A to i navzdory snahám a výrokům mnohých politiků.
Maďarský tanečník Dániel Szász se v tanečním sóle Loop inspiroval mj. knihou Srdce temnoty, která se tak v určité „reinkarnaci“ objeví již na třetím ročníku festivalu po sobě. Polskou scénu tentokrát zastoupí práce Oly Maciejewské Bombyx Mori. Ola je sice původem z Polska, momentálně ovšem pendluje mezi Nizozemím a Francií. Výrazem čilé česko-slovenské spolupráce je divadelní rituál Eau De Vie, ve kterém se tanečníci Lucia Kašiarová a Peter Šavel střetávají s hudebníkem Tomášem Vtípilem. Jejich práce je důkazem, že na současné pražské taneční scéně se nejen těžko rozlišuje mezi tím, kdo je Čech a kdo Slovák, ale především, že pro tuto tvůrčí generaci je neustálé hledání nových cest komunikace skrze umělecké prostředky bytostnou potřebou. Nejinak je tomu u konceptuálního dua Švehlová–Mocek, kteří jsou podepsáni pod zvukovou performancí Zářící město, která se odehrává ve veřejném prostoru na panelovém sídlišti.
Současný visegrádský region je stále méně národnostně vyhraněný. Zdaleka se sice nejedná o takovou kulturní a etnickou křižovatku jako v případě Nizozemí, ale směr, kterým se ubírá, je jasný. A to i navzdory snahám a výrokům mnohých politiků.