osoby a obsazení
Hamlet Jana Plodková, Petr Čtvrtníček, Jiří Vyorálek, Honza Hájek, Jakub Žáček, Ivan Lupták, Václav Vašák
Původní inscenace tvůrčího triumvirátu Mikulášek–Viceníková–Cpin není ani tak poctou Shakespearovu Hamletovi, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale především jedinečnou variací na téma hereckého života, hraní, předstírání a markýrování… A také věčného pochybování… Diváka zavede do divadelní šatny, kde se v desítkách krátkých a většinou satirických či groteskně laděných situacích prostřednictvím sedmi Hamletů dozví mnohé ze zákulisí divadla i obtížnosti herecké profese. Tvůrci pak společně s herci vytvořili koláž úryvků z textů Thomase Bernharda, Petera Handkeho, Lot Vekemansové, Heinera Müllera, F. M. Dostojevského, Tennessee Williamse a dokonce i Williama Shakespeara, aby prostřednictvím svého osobitého podobenství zdůraznili, že herectví je vlastně jen velmi zdařilou metaforou našeho vlastního života.
Všichni herci této inscenace jsou schopni ukazovat a znázorňovat útroby své profese, svého povolání, svého umění. Je to pozoruhodný pohled do vlastních řad. Mohou se možná najít i diváci, kteří to budou pokládat za znevážení „posvátného a vznešeného“ poslání divadla. Hamleti jsou nesporně v tomto směru nemilosrdní, ničí tuto představu, a je to nepochybně jejich přednost.
Jan Císař, Divadelní noviny, 24. 11. 2015
Až terapeutická studie esence herectví v Hamletech ale není ani tak sebezpytující nebo sebelítostivá, jako spíš masochistická. Nahlédnutí do hereckého prostředí je divácky vděčné, protože se v něm setkávají absurdní historky a pocit diváků, že jsou jim „ti nedotknutelní umělci“ velmi podobní. Tomuto otřesnému klišé se Mikulášek vyhýbá. Za zobrazováním zákulisí a peripetií herecké práce jsou ve velké míře obrovské pochybnosti nad vlastní tvorbou.
Martin Macháček, Radio Wave – Tyjátr, 23. 11. 2015
Scény obecnějšího zaměření střídají konkrétnější narážky inspirované skutečným životem přítomných umělců. Zcizovací efekty, které jsou pro Mikuláškův tým typické, nelze ovšem jednoznačně oddělit od zbytku kusu. Mohlo by se zdát, že je celá inscenace jedním velkým zcizovacím efektem, gestem, kterým chtějí divadelníci demaskovat svou nevděčnou a zároveň z určitého úhlu pohledu podvodnou profesi. To je však jen další zdání. Divadlo je sice pro tvůrce ohniskem zájmu, slouží jim však zároveň jako metafora, která nese univerzálnější myšlenky. Převlékání rolí a hraní „divadla“ je obecnou přirozeností člověka a společnosti.
Vojtěch Poláček, Kulturissimo.cz, 16. 11. 2015
HAMLETI
All the actors of the production are able to show and manifest the inside of their profession, their art. It offers a great insight to their own ranks. Some spectators might find it actually depreciative of the “sacred and dignified” role of theatre. In this sense, the Hamlets are indisputably merciless, they destroy this illusion which is surely also their merit.
The therapeutic study of the essence of acting in Hamlets is not really self-searching or self-pitying but rather masochistic. The insight into the theatre environment is always popular with the audience because it involves absurd stories and spectators' feelings that the “untouchable artists” are in fact very similar to them. Mikulášek avoids this unbearable cliché though. Between the lines of the portrayal of back stage and actors' mishaps, we can of course see the huge doubts about own work.
More general scenes alternate with more specific allusions inspired by real-life events of the artists involved. The actor's stepping out of the role or breaking the fourth wall is very typical for Mikulášek's work but they cannot be separated from the rest of the piece. It could seem that the whole production is “breaking the fourth wall” with a gesture with which the creative team wants to expose their ungrateful, and from a certain point of view, also dishonest profession. However, this is just another impression. Theatre is the focal point of the creative team's interest and it also serves them as a metaphor bearing more universal thoughts. Exchanging roles and acting “theatre” is a general nature of man and the whole society as such.
Vojtěch Poláček, Kulturissimo.cz, 16 November 2015