režie Jan Antonín Pitínský j. h.
hudební nastudování Miloslav Oswald
dirigent Miloslav Oswald
sbormistr Lubomíra Hellová
pohybová spolupráce Ján Váh
scéna Tomáš Rusín j. h.
kostýmy Zuzana Rusínová j. h.
asistent režie Petr Hloužek
hudební příprava Milada Jedličková, Lucie Kaucká
eurytmie Nataša Kraus
premiéra 31. 10. 2014
obsazení
Der Regent + Der Dämon des Regenten (Regent + Démon Regenta) Jakub Rousek / Václav Málek j. h.
Der Priester (Kněz) Petr Martínek / Michal Pavel Vojta j. h.
Der Techniker + Das Gespenst des Technikers (Technik + Strašidlo Technikovo) Martin Štolba / Jakub Tolaš
Der Künstler (Umělec) Milan Vlček / Dušan Růžička j. h.
Der Wärter - Greis (Hlídač - Stařec) Jiří Přibyl / Vladislav Zápražný
Der unvollkommene Engel des Priesters (Knězův nedokonalý anděl) Lucie Janderková / Helena Beránková
Ausrufer (Vyvolavač) Ondřej Doležal
Eurytmistka Nataša Kraus j. h.
Dav Vendula Hlubková / Petra Savaskan / Kateřina Leszczynski / Radek Leszczynski / Jindřich Suk / Jan Vaculík
Odvážné uvedení duchovního opusu Pád Antikrista předloni způsobilo senzaci. Jednak proto, že tak náročnou operu nasadilo oblastní divadlo, jednak pro kongeniální režii J. A. Pitínského, který namísto psychologické kresby postav zvolil stylizovaná herecká gesta vycházející z eurytmie. Předlohou pro libreto totiž byla dramatická skica antroposofa Alberta Steffena z roku 1928. Prorocký text předvídající vzestup fašismu zhudebnil v roce 1935 Viktor Ullmann, opomíjený meziválečný německo-židovský skladatel, žák Arnolda Schönberga a Aloise Háby. Pád Antikrista je mnohovrstevnatou apokalyptickou vizí krutovlády Regenta, proti němuž stojí „trojjediný člověk“ – postavy Technika, Kněze a Umělce, který jako jediný pravou tvář diktátora prohlédne a porazí jej. Všichni tři ruku v ruce (věda + náboženství + umění = antroposofie) v závěru odcházejí jako bratři.
Výjimečný počin opery MDO pod vedením Miloslava Oswalda zaujal doma i v zahraničí a vysloužil si Cenu ředitelky festivalu hudebního divadla Opera 2015 i Cenu Divadelních novin v kategorii Hudební divadlo roku.
Režijní pojetí Jana Antonína Pitínského se zakládá na kontrastu groteskní stylizace postavy Regenta a jeho přisluhovačů a pohybově zjednodušeného gestického projevu Kněze, Umělce a Technika, jenž patrně vychází z eurytmie – tedy jakési pohybové vizualizace řeči, osvobozující duši i tělo, kterou vyvinul zakladatel antroposofie Rudolf Steiner. (…) Zmíněné pohybově redukované herectví odkazuje na znepokojivé vize člověka-stroje skupiny Kraftwerk, jež mají svůj předobraz také ve výmarské kinematografii, konkrétně v Langově Metropolisu. Vše tu zkrátka odkazuje na Německo počátku třicátých let, ale bez zbytečné popisnosti, stále se držíc v rovině alegorie.
Miloš Zapletal, Harmonie, 12/2014
Miloslav Oswald přiměl operní orchestr k ohromující preciznosti v souhře, ve zvukových barvách, v kvalitě provedení hráčských partů, na kráse jejich zvuku tu hodně záleží, stejně tak na detailní dynamice dosahující na mohutná fortissima. Provedení objevilo nádhernou ryzí skladbu, emotivní a zvukově atraktivní.
Josef Herman, Divadelní noviny, 23. 11. 2014
Olomoučtí zaslouží velké uznání, že se nezalekli obtíží tohoto díla a uvedli ho způsobem, který snese naprosto suverénně mezinárodní srovnání (…) Jan Antonín Pitínský v Pádu Antikrista znovu ukázal, jak empatickým režisérem je, jak dokáže vycházet z podstaty díla.
Helena Havlíková, ČT Art – Terra Musica, 24. 2. 2015
Jan Antonín Pitínský (1955) je básník, prozaik, dramatik, překladatel a divadelní režisér, jenž se narodil ve Zlíně jako Zdeněk Petrželka. Jeho silná režijní imaginace, spojená s častým využíváním metody asociativní montáže, se postupně podřídila kompozičnímu řádu inscenace. Z této divadelní poetiky vyrůstá i jeho dramatická tvorba, která od konce 80. let přinášela první projevy postmoderny.
Vloni jubilující autor dosud vytvořil přes 90 mimořádných inscenací, nezřídka ověnčených prestižními cenami. Mezi ně patří divadelní adaptace děl Gabriely Preissové Její pastorkyňa (1995, Městské divadlo Zlín) a Gazdina roba (2000) či Těsnohlídkova Liška Bystrouška (2004, obě Slovácké divadlo Uherské Hradiště), scénická montáž z Čepovy a Demlovy tvorby Sestra Úzkost (1995, Dejvické divadlo), hry Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss (1996) a Divadelník (1999, obě Divadlo Na zábradlí), scénické oratorium Jób (1996, HaDivadlo) či Čapkův Hordubal (2010, Divadlo Husa na provázku) a dramatizace české klasiky v Národním divadle – Durychova románu Bloudění (1998), Vančurovy Markety Lazarové (2002) a Babičky Boženy Němcové (2007).
Vedle činohry režíruje opery: Tristan a Isolda, Dalibor (ND v Praze), Dido a Aeneas (Divadlo J. K. Tyla, Plzeň), mimořádná byla i zlínská realizace Fibichova melodramu Smrt Hippodamie (2006).
Divadelní Flora dosud představila sedm Pitínského inscenací: Ignorant a šílenec (SND Bratislava), Renata Kalenská, Lidové noviny (HaDivadlo, obě 2006), Vějíř s broskvovými květy (Divadlo v Dlouhé, 2009), Liška Bystrouška, Divá Bára, Cikáni a Kalibův zločin (Slovácké divadlo 2005, 2007, 2010 a 2013), ta osmá vznikla „na domácí půdě“ Moravského divadla.
PÁD ANTIKRISTA
The acting with limited movement refers to the disturbing visions of a man-machine as seen for example with Kraftwerk, who had its model also in Weimar cinematography, more specifically in Lang's Metropolis. (…) Everything refers to Germany at the beginning of the 30s, however, without any useless descriptiveness while maintaining the allegorical tone.
Miloslav Oswald leads the opera orchestra to astonishing precision in harmony and tone, as well as quality of the individual parts – the beauty of the sound is essential just like the detailed dynamics reaching great fortissimo. The production rediscovered a beautiful pure composition – deeply touching and very attractive in sound.
The creative team deserves a huge credit for not being overawed by this heavy title and staging it in a masterful way completely relevant even in the international context.