ST 18. 5.
17:00 S-klub
 
VSTUPENKY
Jan Mikulášek – Dora Viceníková
POSEDLOST
Divadlo Na zábradlí Praha
Na dvoupodlažní scéně Marka Cpina prožije osm nájemníků ve zkratce své pocity štěstí, zamilovanosti, samoty i-beznaděje. „Život v kostce“ pohledem dramaturgyně Dory Viceníkové, režiséra Jana Mikuláška a-invenčního hereckého ansámblu Divadla Na zábradlí.
ČT 19. 5.
16:30 S-klub
 
VSTUPENKY
Jan Mikulášek – Dora Viceníková
POSEDLOST
Divadlo Na zábradlí Praha
Na dvoupodlažní scéně Marka Cpina prožije osm nájemníků ve zkratce své pocity štěstí, zamilovanosti, samoty i-beznaděje. „Život v-kostce“ pohledem dramaturgyně Dory Viceníkové, režiséra Jana Mikuláška a-invenčního hereckého ansámblu Divadla Na zábradlí.
20:00 S-klub
 
VSTUPENKY
Jan Mikulášek – Dora Viceníková
POSEDLOST
Divadlo Na zábradlí Praha
Na dvoupodlažní scéně Marka Cpina prožije osm nájemníků ve zkratce své pocity štěstí, zamilovanosti, samoty i-beznaděje. „Život v-kostce“ pohledem dramaturgyně Dory Viceníkové, režiséra Jana Mikuláška a-invenčního hereckého ansámblu Divadla Na zábradlí.
 

režie Jan Mikulášek

dramaturgie Dora Viceníková

scéna a kostýmy Marek Cpin

 

premiéra 18. a 19. 4. 2016

 

hrají Dita Kaplanová, Jana Plodková, Anežka Kubátová, Miloslav König, Stanislav Majer, Jiří Vyorálek, Leoš Noha, Johana Matoušková

 

Po černohumorné grotesce o smrti (Požitkáři) a sebeironické reflexi herectví (Hamleti) přichází tvůrčí trio Mikulášek–Viceníková–Cpin s další čistě autorskou variací na dominantní téma. Na dvoupodlažní scéně nahlížíme do soukromí osmi postav, které se vášnivě potkávají či míjejí a marně hledají štěstí ve vztahu či v samotě. Drobné příběhy se volně proplétají, sousedé se mění a stěny jsou svědky domácích dramat. Pravděpodobné situace nabourávají fantazijní výjevy a komentáře – symfonický orchestr v obývacím pokoji střídá vánoční pohoda, humor a horor si podávají ruku. V centru nahlížených posedlostí, jimiž jsou hrdinové vzrušováni, fascinováni nebo smýkáni, vždy stojí láska či obsese druhým, strach z prázdnoty a nesmyslnosti existence.

 

„Mám strašné nutkání krást. Kdykoliv jdu do obchodu, obvykle odcházím s něčím v kapse.“ — „Když načnu čokoládu, nedokážu sníst jen kousek, prostě ji musím sníst celou. Jen si ji bezmyšlenkovitě cpu do pusy.“ — „Posledních pár měsíců vyplňuji své volno sledováním seriálů. Vpíjím se do cizích životů a ztrácím svou osobnost, své problémy, což je velmi příjemné.“

Zdá se neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být zároveň prázdný a krátký. Dny líně plynou, aniž za sebou zanechají stopu či vzpomínku; až jednou naráz přestanou.

Citace z programu – Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole

 

POSEDLOST

POSEDLOST
POSEDLOST
POSEDLOST
POSEDLOST
POSEDLOST
 
 
 
After the black-humoured slapstick about death (Hedonists) and the self-ironic reflection (Hamlets), the creative trio Mikulášek–Viceníková–Cpin brings yet another original variation on a dominant theme. On the two-floor stage we can look into the private lives of eight characters, who meet or miss passionately, and in vain try to find happiness in relationships or alone. The micro-stories intertwine, the neighbours change and the walls are witnesses to household dramas. Realistic situations are crushed by imaginative scenes and commentaries – the symphonic orchestra in the living room is followed by Christmas carols, humour meets horror. The centre of the studied obsessions which excite the characters, fascinate and guide them, is always love and obsession with others, fear of emptiness and the meaninglessness of existence.
 

“I have a really strong urge to steal. Any time I go to a shop, I leave with something in my pocket.“ — “If I open a bar of chocolate, I cannot eat just a piece, I have to eat it all. I just stuff my mouth, without even thinking about it.” — “I have spent my all free time watching TV shows the last few months. I am absorbed in the lives of others, and lose my personality as well as my problems, which is very comfortable.“

It seems unbelievable that the human life encompasses so little; yet we still hope that sooner or later something will happen. Huge mistake. Life can be so empty and short at the same time. The days go by without leaving a trace or a memory; and then they just stop.

Quotes from the production bulletin
Michel Houellebecq: Broadening the Field of Struggle