Ne 26. 5. 2019 | 19:00–21:10 | Moravské divadlo
Günter Grass DIE BLECHTROMMEL | PLECHOVÝ BUBÍNEK Berliner Ensemble
SCHREIE UND FLÜSTERN
Nadčasové zpracování stěžejní prózy německého nositele Nobelovy ceny. Kongeniální redukce monumentálního románu v úpravě a režii Olivera Reeseho – šéfa jedné z nejrespektovanějších evropských divadelních scén. Fenomenální výkon Nica Holonicse v životní roli Oskara Matzeratha, který se rozhodl nikdy nevstoupit do světa dospělých… Strhující epilog 23. Divadelní Flory!
Po otitulkovaném představení v němčině bude následovat BESEDA.
režie Oliver Reese
výprava Daniel Wollenzin
kostýmy Laura Krack
hudba Jörg Gollasch
světla Steffen Heinke
dramaturg Sibylle Baschung
berlínská premiéra 30. 9. 2017
hrají
Oskar Matzerath Nico Holonics
Oscar Matzerath slaví třetí narozeniny, když se z vlastní vůle rozhodne přestat nadobro růst. A i když svět okolo něj potemní pod vlajkou s hákovým křížem, Oscar nadále hraje na svůj dětský bubínek a na dějinné události nahlíží z žabí perspektivy…
Letos uběhlo přesně šedesát let od doby, kdy se Günter Grass díky svému románovému debutu Plechový bubínek katapultoval mezi nejvýznamnější německé autory 20. století. Toto kultovní magicko-realistické dílo laureáta Nobelovy ceny za literaturu se dočkalo i stejnojmenného oscarového zpracování v režii Volkera Schlöndorfa (1979). Velký obrat v recepci románu nastal po Grassově doznání se ke členství v jednotkách Waffen-SS. Od té doby je v knize patrné autorovo vypořádávání se s otázkou osobní odpovědnosti.
Režisér Oliver Reese monumentální román novátorsky zredukoval na brilantní monodrama o manipulativním cynikovi, ve fascinujícím ztvárnění Nico Holonicse, jehož ústy nepřímo komentuje stav dnešního politického světa.
"Plechový bubínek je a zůstává knihou, s níž člověk nikdy není hotový. Ani tehdy, když si její příběh omílá dokola znovu a znovu. Žádné řešení, žádné jednoduché poselství, žádné jednoznačné literárně-historické zařazení. Problematika, kterou není možné nechat jen tak jednoduše za sebou: německé dědictví Třetí říše, minulost, které se nedá uniknout.“
SIBYLLE BASCHUNG, dramaturgyně inscenace
„Nico Holonics probouzí Grassův příběh k životu tak, že působí nesmírně rozsáhle, ale zároveň intimně. Ve svých do pasu vykasaných kalhotách se šlemi a vysokými podkolenkami stojí sám na scéně a bubnuje na svůj ikonický bubínek. Vypadá přesvědčivě jako přerostlé děcko a v roli tvrdohlavého, manipulativního a šibalsky vtipného protagonisty podává energický, vysoce znepokojující herecký výkon.
Holonics je do představení zcela ponořen jak fyzicky, tak emocionálně. Při představě velké řady románových postav a karneval připomínajícího sledu děsivých scén se chvěje, křičí a nelítostně bubnuje. Po hlavě se noří do temnot lidské duše a ještě temnějšího světa. Díky jeho přesvědčivému výkonu po celou dobu produkce, která je navíc bez přestávky, divákovi tuhne krev v žilách.“
A. J. GOLDMANN, NEW YORK TIMES, 22. 2. 2019
„V dramatickém provazolezectví mezi identifikací a zcizením se Nicu Holonicsovi jedním dechem daří vykreslit vývoj z rebelujícího dítěte a naříkajícího fakana v zákeřného stratéga.“
CORNELIE UEDING, DEUTSCHLANDFUNK, 12. 1. 2015
„Jakmile Oskar Matzerath vstoupí na jeviště, odsouvá románového hrdinu i filmové dítě na stranu a stává se osobitou divadelní postavou. Z magicko-realistického románu Güntera Grasse, který se odehrává napříč 20. stoletím, se díky Nicu Holonicsovi stává živelná one-man show.“
SHIRIN SOJITRAWALLA, NACHTKRITIK.DE, 11. 1. 2015
Oliver Reese (1964) byl nadšencem do divadla už od školních let a před maturitou byl na stáži u italského režiséra Giorgia Strehlera. Po dokončení studií (německá literatura, divadelní věda a komparatistika) pracoval jako asistent režie v divadlech Münchner Kammerspiele, Schauspielhaus Düsseldorf a Residenztheater, kde se roku 1989 stal dramaturgem. V roce 1991 přešel do Theater Ulm, kde působil jako šéfdramaturg. Tutéž pozici zastával mezi lety 1994–2001 i v Maxim Gorki Theater. Následně působil v divadle Deutsches Theater Berlin, které bylo v té době zvoleno Divadlem roku. Od roku 2009 do roku 2017 vedl divadlo Schauspiel Frankfurt, kde v rámci dramaturgického plánu rafinovaně nasazoval díla od antiky až po současnou dramatickou tvorbu. Poté se po patnácti letech vrátil do Berlína a stal se intendantem divadla Berliner Ensemble.
Mnoho jeho inscenací je adaptacemi známých románů, jako třeba Nabokovova Lolita (2003) nebo Grassův Plechový bubínek (Die Blechtrommel, 2015), či Bergmanovy tituly Soukromé rozhovory (Einzelgespräche, 1999) a Nevěra (Die Treulosen, 2006). Reeseho nastudování Soukromých rozhovorů, bylo vůbec prvním divadelním zpracováním tohoto textu. (Diváci letošní Divadelní Flory mohou toto komorní drama zhlédnout v adaptaci Divadelního spolku Jedl.)
Berliner Ensemble patří k nejrenomovanějším německým divadlům. Scéna, pojmenovaná po celosvětově známé Brechtově společnosti, psala divadelní dějiny. Divadlo se ve jménu tradice svých bývalých ředitelů Bertolda Brechta a Heinera Müllera – i pod současným uměleckým vedením Olivera Reeseho – zaměřuje na reflexi aktuálních společenských otázek a palčivých témat. Důraz na současnou mezinárodní dramatiku se odráží zejména na autorském programu, jehož cílem je pro jeviště získávat nové autory a autorky a také na repertoár uvádět významná literární díla, např. z Anglie, Ameriky, Norska či Francie. Středobodem divadla je herecký soubor. V současné době má Berliner Ensemble 28 stálých herců a hereček, mezi něž mimo jiné patří Constanze Becker, Andreas Döhler, Bettina Hoppe, Ingo Hülsmann, Corina Kirchhoff, Tilo Nest či Stefanie Reinsperger, tvář Divadelní Flory 2016, kde účinkovala hned ve třech inscenacích. Tato charismatická herečka se v loňském roce na Floru vrátila a předvedla opět pozoruhodný výkon v představení Philoktet. Vyjma toho je pro divadlo rozhodující i nepřetržitá práce novátorských režisérů a režisérek udávajících jeho směr, jako jsou Frank Castorf, Mateja Koležnik, Antú Romero Nunes, ale i kmenový režisér divadla Michael Thalheimer.
„Když utichne potlesk, vypne se mikrofon a účinek endorfinů zmizí, objeví se najednou prázdnota, ruce a nohy ti úplně ztěžknou. Zjistíš, že ses vydal ze všech tělesných i duševních sil, které hned nenačerpáš zpátky, ani ze sebevětšího potlesku. To je pro mě docela smutný okamžik.“
NICO HOLONICS
Nico Holonics (1983) studoval na Divadelní akademii Ernsta Busche v Berlíně. Následně získal angažmá ve Staatsschauspiel Dresden, v mnichovském Volkstheateru a později i v Münchner Kammerspiele. Za své herecké výkony byl odměněn Bavorským uměleckým stipendiem. Ve svých pětadvaceti letech byl nominován na cenu časopisu Theater heute coby Herecký talent roku a v roce 2015 na cenu Herec roku. Od roku 2012 patřil do stálého souboru divadla Schauspiel Frankfurt, kde dostal řadu velkých hereckých příležitostí. V sezoně 2017/18 však spolu s intendantem Oliverem Reesem odešel a přidal se k jeho nově vzniklému „all-star“ souboru divadla Berliner Ensemble. V Berlíně se také vrátil na Divadelní akademii Ernsta Busche, kde začal vyučovat. Do všech divadel, v nichž Holonics účinkuje, jej již deset let věrně doprovází jeho fenka Lotte.
foto: Birgit Hupfeld
