Přednáška teatrologa Mila Jurániho o razantních proměnách planety a hlavně o tom, jak na ně reagovali, prožívají je a komentují přední divadelníci.
volný vstup

Od Tichého jara po Vraždění popíračů klimatické změny

V roce 1962 bioložka Rachel Carlson vypustila do světa své Tiché jaro. Vědecká beletrie o škodlivosti některých pesticidů a insekticidů se stala bestsellerem a v USA nastartovala přeměnu uvažování o vztahu člověka a životního prostředí. V roce 1982 začal Joseph Beuys v Kasselu sázet duby, aby v rámci své globální mise zažehl jiskru environmentální a sociální změny. V roce 2006 získal Oscara za nejlepší dokument film Ala Gorea Nepříjemná pravda, jenž ukazoval, že globální oteplování není náhodný proces. V roce 2019 Evropský parlament vyhlásil stav klimatické krize a kulturní oblast upozorňovala na potřebu konat… Za posledních sto let změnil člověk planetu k nepoznání a umělci – i ti ze světa divadla – byli celou dobu při tom. A ne vždy v kladné roli.

Divadelní kritik Milo Juráni recenzemi přispívá do časopisů .týždeň, SAD, mloki.sk či kød, jehož byl šéfredaktorem. Absolvoval studium ochrany přírody a krajiny na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a poté studium teorie a kritiky divadelního umění na VŠMU. Zde od roku 2018 působí jako doktorand – předmětem jeho výzkumu jsou průsečíky mezi environmentálním myšlením a divadelní tvorbou. V zimním semestru 2017/18 vedl na toto téma seminář na katedře divadelní vědy Ruhr Universität v Bochumi. Ve své disertační práci zkoumá možnosti, jak mohou drama, inscenace, performance a postdramatické tvary překonávat tradiční antropocentrismus živých umění a decentralizovat lidský subjekt.

Konvikt = Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci