DIVADELNÍ FLORA

Ne 15. 11. 2020 | 21:30–22:10 | Konvikt – Divadlo K3

Sabina Bočková – Johana Pocková JÁMA LVOVÁ

Nastupující taneční generace v choreograficky precizní a emočně vyexponované performanci zabývající se manipulativností a mocenskými strategiemi politického populismu. Symbolické pojmenování prostoru, do něhož se nynější společnost de facto dobrovolně propadá…
beseda po představení

Cena vstupenek:

foto Vojtěch Brtnický

Nadšené tváře a energická gesta [tanečnic] nabývají na větší a větší dynamice a procházejí gradací až do předimenzovaných švihů prostorem a křečovitého, zarputilého výrazu, jenž svědčí o tom, že svůdkyně se již chytily do vlastní smyčky. (…) Zuřivost, do níž performerky upadají výrazově i tělesně, kontrastuje s jejich nažehlenými kostýmky dokonale „vystajlovaných“ figur z reklamy na novou zábavnou show nebo nebankovní půjčku.
LUCIE KOCOURKOVÁ, TANEČNÍ AKTUALITY, 16. 12. 2019

Prvotní výzkum tělesné reakce na líbivé populistické fráze, vliv médií a společenská očekávání vyústil v performance, kde vystavily Johana Pocková a Sabina Bočková svá těla jako exempláře bezbrannosti. (…) vytvořily extatický výkřik nesvobodné bytosti, která si nechala odcizit vlastní pohled.
KRISTÝNA BOHÁČOVÁ, DIVADELNINOVINY.CZ, 6. 1. 2020

Nastupující generace české taneční scény v choreograficky precizní a emočně vyexponované performanci zabývající se manipulativností a mocenskými strategiemi politického populismu. Neutichající oscilace mezi lehkostí a zvrhlostí, mezi rolemi ovládajícího a ovládaného či mezi klišovitými pózami ve všudypřítomné jámě lvové. Symbolické pojmenování prostoru, do něhož se nynější společnost de facto dobrovolně propadla.

Inscenace výrazně zarezonovala českým uměleckým prostředím a byla v letošním roce mimo jiné přizvána mezi TOP 6 České taneční platformy a na mezinárodní festival Tanec Praha.

koncept, choreografie, účinkují Johana Pocková, Sabina Bočková
dramaturgie Viktor Černický
světelný design Eliška Kociánová
hudba Lukáš Palán

premiéra 3. 12. 2019

Johana Pocková (1992) vystudovala taneční konzervatoř Duncan Centre v Praze. Poté absolvovala stáž na Peridance Capezio Centre v New Yorku a dva roky studia na taneční akademii SEAD (Salzburg Experimental Academy of Dance). Jako performerka spolupracuje se souborem Cirk La Putyka a skupinou Tantehorse. V roce 2017 získala Cenu Jarmily Jeřábkové za choreografii VRAŽDA! Malá komiksová historie. Založila taneční spolek POCKetART, pod jehož hlavičkou uvádí (nejen) své choreografie, mj. Proč ne teď?, Na Váhu! nebo mezigenerační experiment Plné sklady citů, kde vedle čtyř profesionálních tanečnic a osmileté dívky vystupovala i její devadesátiletá babička. Johana Pocková svá díla ráda zahaluje do melancholického hávu, ale nechybí jim ani absurdní humor. Umění dříve vnímala jako prostředek, jímž se lze vypořádat s osobními záležitostmi a vnitřními pochody, aktuálně jsou pro ni inspirativnější společenská témata.

Sabina Bočková (1995) absolvovala studium pražského Tanečního centra. Byla členkou baletního souboru Jihočeského divadla a sólistkou Pražského komorního baletu. Od roku 2017 působí na nezávislé taneční scéně. Jako interpretka je mj. součástí projektu Alice Minárové n o m a d, dále spolupracuje s tanečními skupinami Tantehorse (Vivisectic, !O! – Family Therapy) a tYhle (LEGOrytmus, Medúza). S Tomášem Janypkou vytvořila inscenaci song lines (2020), která ohledává traumata ze ztráty blízké osoby. Věnuje se studiu filozofie a antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

Talentované tvůrčí duo Bočková–Pocková se potkalo v laboratoři Tantelab, projektu Miřenky Čechové & Tantehorse, jež vyústil v produkci !O! – Family Therapy (2018), která zkoumala problematiku duševních nemocí. Ve svém novém společném díle Jáma lvová se autorky odklánějí od osobních témat a zabývají se sociálně-kulturním fenoménem současnosti – mediální manipulací.

Konvikt = Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci

foto Vojtěch Brtnický