Pětice aktérů na pomyslném voru, ztraceném uprostřed oceánu, v alegorické vizi rozpadajícího se světa. Výtvarně působivá inscenace česko-francouzského uskupení v choreografii originální osobnosti zdejšího tanečního prostředí – Marie Gourdain.
Beseda po představení

Zakaždým, keď sa v amoku vypätého pohybu vrhá jeden z tanečníkov „cez palubu“, ostatní ho v rýchlosti chytia a v pomyselnom páde mu zabránia. Vznikajú tak sošné obrazy boja o prežitie ako vystupujúce z Géricaultovho obrazu.
Simona Baková, Mloki.sk, 25. 4. 2019

Autorka si hraje s divákovou představivostí a vkládá do inscenace odkazy na umělecká díla minulosti i vlivy svých současníků, dává mu prostor k hledání společných styčných bodů a referencí i vlastní interpretaci významů. (…) Fascinace rozpadajícím se světem a jeho přeměnou je dnes pojítkem tvorby mnoha autorů. Kolektiv umělců vystupujících pod značkou tYhle není výjimkou. K tématu přistupují bez přímočarého výkladu, jejich inscenace je i intelektuální hádankou, což určitý okruh diváků jistě potěší.
Lucie Kocourková, OperaPlus.cz, 19. 12. 2018

 

Medúza je inscenace přecházející doslova od obrazu k pohybu. Marie Gourdain zde pracuje s fyzičnem a performativními schopnostmi tanečníků, kteří tak skrze tělo vytvářejí svébytný a komplexní jazyk. Inspirací pro vznik projektu je romantistický obraz Vor Medúzy od Théodora Géricaulta, který dramaticky ztvárňuje skandální okolnosti ztroskotání lodi Méduse v roce 1816, ale zároveň tematizuje i známý starořecký mýtus o zrůdné Gorgoně. Neboť každý může být v jednu chvíli ztraceným trosečníkem a vzápětí se proměnit v bájeslovné monstrum.

Choreografce se podařilo vytvořit subtilní, metaforami nabitou paralelu k současnému stavu naší civilizace i emočně silnou scénickou koláž. Aluzivní a nejednoznačná inscenace nechává diváky v nejistotě a nedává jasnou odpověď na otázku, zda se mystický vor potopí, či zda někde v dálce čeká vytoužená pevnina…

Porota České taneční platformy 2019 ocenila inscenaci zvláštním uznáním „za skvělou týmovou práci a objevný tvůrčí proces, díky kterému se podařilo zpracovat náročný koncept, za odvahu riskovat, stejně jako za uměleckou integritu a kreativní přístup ke scénografii“.

Dnešní svět chápu jako metaforu ztracenosti v oceánu a vnímám to tak, že politicky se blížíme k zásadní změně. My všichni cítíme, že něco nefunguje, nevíme, kam jít a neznáme odpovědi. (…) Je to období monstrozity, které charakterizuje právě Medúza – antická figura – symbol chaosu, rozbití všech forem.
Marie Gourdain

 

choreografie a scénografie Marie Gourdain

konzultant choreografie Hana Polanská Turečková
dramaturgie Lukáš Karásek
světelný design Zuzana Režná
hudba Lukáš Urbanec
technologie a výroba Štěpán Hejzlar, Zbyněk Opálka

účinkují Sabina Bočková, Florent Golfier, Marek Menšík, Jaro Ondruš, Matthew Rogers

Premiéra 12. 12. 2018

 

Marie Gourdain je v Praze usazená francouzská sochařka, scénografka a animátorka. Absolvovala studium filmové animace na Vysoké škole užitých umění (ENSAD) v Paříži, poté studovala na pražské VŠUP. Ve svém díle zkoumá spojení přítomnosti a nepřítomnosti lidského těla.
Vytvořila scénografii k inscenacím Different? (Barbora Látalová a Zdenka Svíteková, 2016) a IMAGO (Lucie Kašiarová, 2014) či site-specific eventu festivalu KoresponDance (Dominique Boivin a Jean Gaudin, 2014–2016). Vedle české produkce se věnuje také mezinárodním projektům na pomezí divadla a výtvarného umění mj. ve Francii a Švýcarsku. V roce 2016 debutovala jako choreografka „tanečním sólem pro dvě těla“ s názvem UN (Jeden), jež vznikalo v rámci rezidenčního uměleckého pobytu v barokním prostředí kanovnického areálu Wurmova 7, tj. v bývalém sídle olomouckého Divadla na cucky, a jež mělo work in progres prezentaci v rámci Divadelní Flory 2015.
Při spolupráci na inscenaci Pisum Sativum (2012) se Marie Gourdain seznámila se světelnou designérkou Zuzanou Režnou a s performery a tanečníky Florentem Golfierem a Lukášem Karáskem, tehdy ještě studenty Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby JAMU. Čtveřice od roku 2015 tvoří skupinu tYhle – platformu pro performativní a vizuální umění, tanec i fyzické divadlo. Název uskupení jednak odkazuje ke generaci Y, jednak svou grafickou podobou vyjadřuje průnik různých linií, směrů a inspirací. Inklinace k fyzickému divadlu je patrná především v dílech Umbilicus (2014), Tešlon a Frkl (2015) či Výš (2017). Součinností s Marií Gourdain se díla kolektivu posouvají k vizuálnímu umění. Její choreografie se opírají o tělo jako o materiál v celé jeho kráse i ošklivosti. V díle Un (Jeden) (2016) je tělo tanečníka Florenta Golfiera nuceno reagovat na změny v prostoru nenápadně tvořené druhým účinkujícím, performance Mu—Tation (online 2020) zase prozkoumává možnosti transformace těla v obrazově pestré metamorfóze člověka i světa.

 

foto Michal Hančovský, Pavel Oslík