Divoká jízda napříč Evropou! Vtipná maďarsko-finská sonda do naprosto odlišných, a přesto si blízkých kulturních identit, zařazená mezinárodní platformou Aerowaves mezi dvacet nejlepších tanečně-performativních počinů předminulé sezóny.

Long time no see! je malý choreografický klenot (…) Vtipný a působivý kousek o sociolingvistických mostech těla a mysli, o jejichž vytvoření se v Evropě stále ještě usiluje: a sesterství těchto dvou dívek je velmi povzbudivé.
Mathias Daval, La gazette, 20. 7. 2018 

Performance Long time no see! je představení se dvěma mladými tanečnicemi –  jednou finskou a jednou maďarskou – plné grácie, energie, humoru (…) vrcholící v saunové kabině o velikosti telefonní budky. Famózní!
Christian Jade, Radio Télévision Belge de la Communauté Française – rtbf.be, 23. 3. 2018

Simkó a Jalonen přišly s kvantem důvtipných nápadů, jejichž počet i řazení pro ně byly evidentně méně podstatné než čirá autentická radost si s rozmanitým materiálem pohrávat (…) Taneční sekvence tvoří základ, ale ponechávají otevřené dveře i klaunské akci (…) Jejich duet je prostě švanda, ke které by si člověk hned dal panáka. Nebo klidně dva.
Stefan Benz, Wormser Zeitung, 13. 1. 2020

Beatrix a Jenna se narodily v jazykově izolovaných evropských zemích. Obě jsou ženy generace Y. Mají stejné množství svalů a kostí v těle. Jedna je blondýna, druhá bruneta. Seveřanka a Středoevropanka. Jejich země spojují vysoké kvóty v pití alkoholu, sklony k depresím a pro zbytek Evropy dvě naprosto nesrozumitelné ugrofinské řeči. Národy obou z nich se historicky formovaly pod nadvládou druhých, jeden pod tureckou, druhý pod švédskou. Beatrix a Jenna jsou tedy skoro jak dvě sestry. Ovšem ne tak docela…

Long time no see! je výzkumný projekt o společných kořenech a izolaci, sociálních podobnostech a rozdílech, významu slov a metakomunikaci, o zákonitostech akcí a reakcí, porozumění a nepochopení, blízkosti a vzdálenosti, sesterství a příbuzenství. Obě umělkyně přitom dalece překračují hranice vlastního kulturního kontextu a neustále balancují mezi polaritami ryze národní a současné celoevropské identity. Ve spolupráci se spisovateli, vizuálními a zvukovými designéry přesazují autorky prostřednictvím gest a kulturních pohybových vzorců gramatická pravidla do jazyka tance a vyvolávají otázky, které nás současně spojují i rozdělují.

Hravá, důmyslná a tak trochu ztřeštěná performance v Hamburku žijící Maďarky a v Bruselu působící Finky prozkoumává kuriózní a ambivalentní aspekty odlišných kultur a identit.

Inscenace Long Time No See! byla v roce 2018 součástí oficiálního programu mezinárodního festivalu v Avignonu a na jaře roku 2019 byla vybrána prestižní platformou Aerowaves mezi 20 nejlepších tanečně-performativních počinů sezóny.

koncept a choreografie Beatrix Simkó a Jenna Jalonen

scéna, foto, video Daniel Dömölky
zvuk Ábris Gryllus
text András Vinnai
kostýmy Emese Kasza – MEI KAWA
světla Dániel Dömölky, Balázs Krisztián / András Váradi
manažer produkce Brigitta Kovács / Anita Vodál

speciální poděkování Anita Vodál, Jessica Simet, Ernő Király, Zoltán Szmolka, András Benyák, Péter Pusztaházi, József Pető, József Gyabronka, Anna Makay, Katalin Takács, Gábor Karcis, Sándor Lilienberg, Szabolcs Dénes

účinkují Jenna Jalonen a Réka Rácz

Premiéra 20. 4. 2018

Umělecká tvorba Beatrix Simkó (1987) se vyznačuje výraznou expresivitou, vyjadřovanou skrze pohyby těla a jeho fyzickou prézentnost manifestovanou na tvrdě vytrénované postavě. Maďarská tanečnice, choreografka a mediální umělkyně absolvovala obor mediální design na Univerzitě umění a designu Moholy-Nagy v Budapešti a poté performativní a mediální studia na Univerzitě v Hamburku. Po osmiletém angažmá v respektované taneční společnosti Eva Duda Dance Company přikročila k vlastním interdisciplinárním projektům.
V roce 2016 např. vytvořila s performerem Zoltánem Grecsó duet #Orpheus#Eurydice, v němž konfrontovala známý mýtus se současností (Hlavní cena z prestižní maďarské taneční přehlídky Táncfesztivál.) V roce 2015 získala Beatrix Simkó grant na Mezinárodním fóru pro divadelní odborníky, které každoročně organizuje divadelní festival Theatertreffen v Berlíně, a byla také vybrána do Evropského programu pro performativní umění Creative Crossroads. Podílela se na řadě mezinárodních divadelních a tanečních koprodukcí, mj. ve Vídni, Grazu, Berlíně, Mnichově či Bernu.

 Finská choreografka, tanečnice a performerka Jenna Jalonen (1991), tvořící také pod pseudonymem triplejay, sice vystudovala klasický balet – nejdřív na Finské národní škole opery a baletu, poté na Maďarské taneční akademii – ale v rámci svého studia v Budapešti se stala členkou Willany Leó, skupiny taneční improvizace, která určila její další směřování v oblasti současného tance a performance. Své profesní zkušenosti rozšiřovala díky spolupráci s význačnými choreografy a renomovanými formacemi, jako jsou HODWORKS, Central Europe Dance Theater, Kubilai Khan Investigations aj. Vlastní choreografie vytváří jak v Maďarsku, tak v Belgii, kde založila nezávislou platformu Collective Dope, s níž nastudovala mj. performanci BEAT ‘I just wish to feel you’. V Národním divadle tance v Budapešti se podílela na inscenaci Mechanics of Distance. Oba projekty byly v roce 2020 zařazeny do prestižního výběru Aerowaves.
Mezi specifické znaky a nosný princip její tvorby patří především důraz na fyzický extrém v pohybu a posouvání hranic tělesného vnímání. Inspiraci nachází ve street dance, house dance, novém cirkuse, ale i v akrobacii, parkouru a kontaktní improvizaci.

foto Dániel Dömölky