DIVADELNÍ FLORA
Menu

    So 4. 12. 2021 | 10:00–16:00 | Divadlo na cucky

    Marie Gourdain Tělo a obraz

    WORKSHOP
    Francouzská choreografka a výtvarnice poodhalí tvůrčí a pohybové principy, použité ve festivalové taneční inscenaci Medúza a poukazující na „spojení mezi obrazem a tělem“.
    Workshop bude probíhat ve dvou blocích, s přestávkou od 12 do 13 hodin.

    Cena vstupenek: 300-450

    Marie Gourdain je v Praze usazená francouzská sochařka, scénografka a animátorka. Absolvovala studium filmové animace na Vysoké škole užitých umění (ENSAD) v Paříži, poté studovala na pražské VŠUP. Ve svém díle zkoumá spojení přítomnosti a nepřítomnosti lidského těla.
    Vytvořila scénografii k inscenacím Different? (Barbora Látalová a Zdenka Svíteková, 2016) a IMAGO (Lucie Kašiarová, 2014) či site-specific eventu festivalu KoresponDance (Dominique Boivin a Jean Gaudin, 2014–2016). Vedle české produkce se věnuje také mezinárodním projektům na pomezí divadla a výtvarného umění mj. ve Francii a Švýcarsku. V roce 2016 debutovala jako choreografka „tanečním sólem pro dvě těla“ s názvem UN (Jeden), jež vznikalo v rámci rezidenčního uměleckého pobytu v barokním prostředí kanovnického areálu Wurmova 7, tj. v bývalém sídle olomouckého Divadla na cucky, a jež mělo work in progres prezentaci v rámci Divadelní Flory 2015.
    Při spolupráci na inscenaci Pisum Sativum (2012) se Marie Gourdain seznámila se světelnou designérkou Zuzanou Režnou a s performery a tanečníky Florentem Golfierem a Lukášem Karáskem, tehdy ještě studenty Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby JAMU. Čtveřice od roku 2015 tvoří skupinu tYhle – platformu pro performativní a vizuální umění, tanec i fyzické divadlo. Název uskupení jednak odkazuje ke generaci Y, jednak svou grafickou podobou vyjadřuje průnik různých linií, směrů a inspirací. Inklinace k fyzickému divadlu je patrná především v dílech Umbilicus (2014), Tešlon a Frkl (2015) či Výš (2017). Součinností s Marií Gourdain se díla kolektivu posouvají k vizuálnímu umění. Její choreografie se opírají o tělo jako o materiál v celé jeho kráse i ošklivosti. V díle Un (Jeden) (2016) je tělo tanečníka Florenta Golfiera nuceno reagovat na změny v prostoru nenápadně tvořené druhým účinkujícím, performance Mu—Tation (online 2020) zase prozkoumává možnosti transformace těla v obrazově pestré metamorfóze člověka i světa.