„Pohybově-fyzické divadlo“ v osobitém, „postmoderním nastudování“ ikonického titulu jednoho z největších klasiků světového dramatu – v podání hereckými osobnostmi nabitého a festivalovými hostováními ošlehaného špičkového slovenského ansámblu. Režie: Marián Amsler

Kým Čechov pocit bezvýchodiskovosti dávkuje postupne medzi riadkami uhladených dialógov napohľad elegantnej privilegovanej society, Amsler pred nami cez herecké tlmočenie textu, dikciu, pohyb a konanie priam demonštratívne exponuje duševný stav postáv. Ich vnútorné pochody a myšlienky vidíme ako podšívku naruby prevráteného kabáta.
Martina Mašlárová, kød, 2/2022

Kolektív účinkujúcich sa na odvážny interpretačný pohľad plnohodnotne napojil: z hereckého hľadiska patrí inscenácia k najlepším, najplastickejším a štýlovo najčistejším dielam ostatnej éry martinského divadla. Mariánovi Amslerovi sa tak cez výsostne štylizované herectvo a pohybový jazyk podarilo konzistentne vyjadriť duševnú hĺbku postáv.
Karol Mišovic, Pravda, 16. 11. 2021

 
„Prvé, čo som si povedal, bolo, že v žiadnom prípadě sa inscenácia nesmie odohrávať v nejakom salóne, kde dáme pekné pohovky, všetci prídu, sadnú si a začnú sa rozprávať. Takéto konverzačné divadlo ma už ani nebaví. Chcel som nabúrať zažitý stereotyp o tom, ako by mala inscenácia vyzerať. Zakázali sme si preto nábytok, aj sedačky,“ prozradil v rozhovoru režisér Marián Amsler.
Ve své umělecké tvorbě se k Čechovovým hrám vytrvale vrací. V martinských Třech sestrách se vydal cestou prolomení konvenčních výkladů a nastudoval ikonickou hru zcela inovativním způsobem, aniž by sklouzával k samoúčelnosti či banalizoval čechovovské motivy bezvýchodnosti, izolace, zmařených ambicí a bezmoci vymanit se z životního vakua. V kontradikci s pohybovou akcí totiž vyznívají repliky ještě adresněji. Využitím prostředků nonverbálního divadla na takřka prázdné scéně, evokující sterilnost nemocničních pokojů, dociluje Amsler mimořádně plastického divadelního zážitku, umocněného hudbou Ivana Achera. Protože i po sto dvaceti letech jsou tužby a naděje vykořeněných, vnitřně osamělých postav aktuální a současné.

režie Marián Amsler

překlad Ľubomír Vajdička
úprava Marián Amsler
dramaturgie Róbert Mankovecký
scéna Juraj Kuchárek
kostýmy Marija Havran
hudba Ivan Acher
pohybová spolupráce Stanislava Vlčeková

osoby a obsazení

Oľga Lucia Jašková
Máša Alena Pajtinková
Irina Barbora Palčíková
Nataša Nadežda Vladařová
Andrej Matej Babej
Veršinin Ján Dobrík
Tuzenbach Daniel Žulčák
Solený Jaroslav Kysel
Kulygin Tomáš Mischura
Čebutykin František Výrostko
Ferapont Michal Gazdík
Anfisa Ľubomíra Krkošková
Fedotik, Rode Matej Urban

premiéra 12. 11. 2021

Marián Amsler (1979) se už v době studia na VŠMU v Bratislavě profiloval jako zralý divadelník, který prostřednictvím inscenace dokáže tlumočit svůj pohled srozumitelně a s uměleckou kvalitou. Jeho školní práce – režie Čechovových her Platonov a Ivanov – oscilovaly mezi komedií, fraškou a dramatem a představovaly generační komentář současné společnosti – za obě získal divadelní cenu Dosky v kategorii Objev roku. Dosky získal posléze ještě za inscenace realizované v Činohře SND v Bratislavě: Pohani a Fanny a Alexander.
Jako vyhledávaný režisér pendluje mezi slovenskými a českými scénami, kde na sebe upozornil např. svým angažmá v HaDivadle (Jsem Kraftwerk, Vyhnání Gerty Schnirch – Cena Divadelních novin 2014/15) či ceněným muzikálem Lazarus (2019) na hudbu Davida Bowieho v Divadle Komedie. Častý inscenátor současné dramatiky (O. Muchinová, V. Sigarev, F. Richtr, V. Klimáček aj.) inicioval i vznik Divadla Letí. Vedle čechovovské látky se věnuje také queer tematice (Small Town Boy, Socializmus s teplou tvárou).

Slovenské komorné divadlo (SKD) v Martině vzniklo v roce 1944 jako v pořadí druhá profesionální slovenská scéna. SKD významně formovalo slovenskou kulturu, s jeho jménem je spjata plejáda osobností režisérských (A. Bagar, P. Scherhaufer či dramaturg M. Porubjak) i hereckých (J. Kroner, V. Müller, Š. Kvietik, E. Krížiková či M. Kňažko).
Cenami Dosky ověnčené inscenace Ľubomíra Vajdičky (Sedem dní do pohrebu), Romana Poláka (Ivanov a Mizantrop) či Doda Gombára (Štúrovci a www. narodnycintorin. sk) a pravidelné hostování na prestižních festivalech dokládají vysokou prestiž a sehranost souboru. Na Divadelní Floře se SKD představilo jednak dvěma Polákovými režiemi (Striptíz Tartuffe a Ivanov), jednak inscenací Les Lukáše Brutovského, který je současným uměleckým šéfem divadla.

.........

rozhovor s režisérem Amslerem a dramaturgem Mankoveckým před premiérou inscenace
https://www.facebook.com/watch/live/…

studie o režijní poetice Mariána Amslera, autor Karol Mišovic, Ústav divadelnej a filmovej vedy – ÚDFV SAV
https://www.sav.sk/…0AMSLERA.pdf?… 

foto Braňo Konečný