Scénický experiment inspirovaný románem Jeana-Philippa Toussainta Koupelna. Když je herec na jevišti, tak pracuje. Když je ve svém bytě, tak „prožívá svůj volný čas“. Co když se ale na scéně objeví právě hercův byt…?
Introspektivní esej o volně bloudící mysli, zkoumání světla a péči o pokojové rostliny, doplněný o autorský úvod režiséra inscenace Ivana Buraje.
Dramaturgický úvod v 18:30.
Beseda po představení

Inscenaci uvádíme v termínech 13. a 14. května.

Snadno srozumitelný, téměř otřelý příběh, se nakonec ve svém minimalizmu stává neobvyklým divadelním počinem – přitom by bez detailní souhry celého souboru mohl být až nudný. (…) Vnímání je především podařeným divadelním dílem, ve kterém inscenační tým s přesností hodináře sugestivně zpracovává téma mikrovzpoury jedince, který se rozhodl vystoupit z vlaku.

Petr Pytlík, Divadelní noviny, 23. 9. 2020

„Když má všechno stejný pohyb, nepohybuje se zdánlivě nic – jako na lodi. Ženou-li se do bezuzdnosti všichni, jako by se nehnal nikdo. Ten, kdo se zastaví, jako pevný bod vyjeví bezhlavý hon ostatních.“
citace z díla Myšlenky Blaise Pascala

Autorský projekt Vnímání na pozadí textů Georgese Pereca (Muž, který spí), Lászla Krasznahorkaie (Od severu hora Od jihu jezero Od západu cesty Od východu řeka) a především Jeana-Philippa Toussainta (Koupelna) sleduje minimalistický až zkratkovitý příběh vnitřně rozpolceného jedince, jenž ztrácí veškerou motivaci k jakémukoli společenskému jednání. Kolektiv HaDivadla však na zdánlivě banálním základu vystavuje silnou scénickou introspektivní esej o melancholii odporu a dobrovolném nerůstu. Nenásilně zde vyzdvihují aktuální téma klimatické krize prohlubující se i (naší) lidskou potřebou po produktivitě, skrze niž definujeme vlastní hodnotu. V sugestivní inscenaci vytváří režisér Ivan Buraj působivý a groteskní obraz absurdity reflektující potřebu a zároveň nemožnost nehybnosti.

režie Ivan Buraj

dramaturgie Matěj Nytra
asistent režie Jan Doležel
scéna Lenka Jabůrková
sound design Matúš Kobolka
střih videa Alan Sýs
kostýmní spolupráce Kateřina Kumhalová 
spolupráce na dialozích Bohdan Karásek 

hrají Jiří Svoboda, Mark Kristián Hochman, Magdalena Straková

premiéra 4. 9. 2020

V představení se kouří a užívá stroboskop a mlhostroj.

Ivan Buraj (1988), rodák z Bratislavy, byl už během studia činoherní režie na JAMU na pracovní stáži v Národním divadle v Praze při přípravě inscenace Roberta Wilsona Věc Makropulos (2010). Magisterské studium absolvoval v roce 2011 adaptací Kleistova Prince Homburského, která bodovala na bratislavském festivalu ISTROPOLITANA (Speciální cena poroty a Cena publika) a ocitla se i v nominacích na Cenu Divadelních novin.
Od roku 2015 působí jako umělecký šéf brněnského HaDivadla, kde dosud uvedl deset titulů. Velký zájem vzbudil ambiciózní adaptací trilogie Hermana Brocha Náměsíčníci (imitace a tušení) a interpretací Ibsenova Eyolfa. Uvedením Gorkého Maloměšťáků (Cena Divadelních novin za činohru) pak zahájil režisér linii inscenací, v nichž se vypořádává s realismem v kontextu krize jedince, izolovaném ve své neschopnosti vnímat druhé – všechny tři zmíněné tituly byly uvedeny na minulých ročnících Divadelní Flory. Druhou výraznou linkou, jež protíná Burajovy práce, je reflexe klimatických změn a snaha o integraci radikální ekologie do divadelního procesu. V duchu tohoto přesvědčení vznikly mj. režie Naši, Vnímání nebo v Národním divadle nastudovaný Kosmos, který tak společně s inscenacemi Maloměšťáci a Stiller (Studio Hrdinů) tvoří Burajovu trilogii kritiky antropocentrismu.
Divadelní Flora uměleckou tvorbu Ivana Buraje setrvale sleduje a v profilové přehlídce divákům nabídne hned čtyři jeho inscenace: Naši, Vnímání, Vernisáž a Kosmos.

Brněnské HaDivadlo bylo sice založeno z úředního rozhodnutí v roce 1974 v Prostějově jako Hanácké divadlo (u zrodu stál režisér Svatopluk Vála a dramaturg Josef Kovalčuk), ale brzy se z amatérského spolku vyprofilovalo v profesionální studiovou scénu s vyhraněným autorským stylem.
V roce 1985 přesídlilo do Brna, kde sloučením s Ochotnickým kroužkem J. A. Pitínského vznikl Kabinet múz. Po peripetiích se sídlem v roce 2004 trvale zakotvilo v bývalém kině pasáže Alfa. Na formování jedinečné poetiky HaDivadla se podílely výrazné osobnosti – režisér a dramatik Arnošt Goldflam, herec a autor Miloš Černoušek (alias Cyril Drozda), hudebníci Jiří Bulis a Václav Koubek, herci Ján Sedal, Marie Ludvíková nebo Miloslav Maršálek, režiséři Jiří Pokorný, Břetislav Rychlík, Oxana Smilková, David Jařab, Luboš Balák nebo Marián Amsler.
Od roku 2015 je uměleckým šéfem Ivan Buraj. Na repertoáru HaDivadla se vedle německojazyčných předloh (Brochův román Náměsíčníci, Bernhardova groteska Síla zvyku, Lotzovo drama Směšná temnota, Müllerovo memento Pověření, Haushoferové Zeď či Büchnerův Woyzeck – na DF 2021) ocitají zejména původní texty psané souboru na míru (Pitínského scénická esej ’68, kolektivní projekty Naši – studie rozhovoru o klimatické krizi a Vnímání či Austerlitzův experiment Po celou dobu představení probíhá představení).
K pravidelným spolupracovnicím patří Kamila Polívková, jež se souborem nastudovala Schwabovy Prezidentky (Cena Divadelních novin 2020) či románové adaptace Macocha podle Petry Hůlové (na DF 2019) a Zeď podle Marlen Haushoferové, kterou uvádíme v letošním ročníku DF.
Každou ze sezón HaDivadla uvozuje specifické téma, jež odráží aktuální problémy ve společnosti (mj. Zdroje, Práce či Adaptace). Letošní motto „Nerůst“ v éře nadprodukce akcentuje udržitelnost, a to i v divadelní sféře. Namísto premiér proto HaDivadlo prostřednictvím tzv. tvůrčích intervencí důvtipně „recykluje“ starší inscenace s důrazem na čerstvou reflexi sociálních a environmentálních témat, jak tvůrci osvětlí v tematické besedě.
„Bylo a je to divadlo nekompromisního hledání současného divadelního jazyka, i když s tradicí intimního gesta a s vědomím si své perifernosti,“ přiblížil své dosavadní působení v rozhovoru pro ArtZónu Ivan Buraj. Jako divadlo náročné, nikoli však elitářské dramaturgie, podniká kroky vstříc divákovi – pořádá dramaturgické úvody, besedy, přednášky a programy pro středoškoláky. Úzce spolupracuje s platformou pro performativní umění Terén, jež vedle Divadla Husa na provázku a HaDivadla vzniklo coby třetí scéna Centra experimentálního divadla v Brně.

...........................

Debata k sezóně NERŮST v HaDivadle
https://soundcloud.com/…ze-a2-nerust?…

Analýza inscenace v časopise CEDIT
https://www.hadivadlo.cz/…_Vnimani.pdf

foto Jakub Hrab