DIVADELNÍ FLORA
Menu

    Po 16. 5. 2022 | 19:00-21:20 | Moravské divadlo

    vstupenky

    Witold Gombrowicz – Ivan Buraj – Jan Kačena KOSMOS Národní divadlo Praha

    Dusivá, absurdním humorem a klaustrofobickými i surrealistickými výjevy prošpikovaná výprava na „temnou stranu vlastní mysli“ v hypertrofovaném, permanentně zneklidňujícím, výrazově invenčním pojetí osobnosti letošní Flory – režiséra Ivana Buraje. 

    Kosmos je inscenací, jíž lze zařadit na roveň výrazných evropských produkcí, která Národnímu divadlu v Praze dlouho chyběla. Kloubí v sobě suverénní výkony všech zúčastněných, především titulního Matyáše Řezníčka, v domácím prostředí neobvykle důsledné využití live cinema i sebevědomou interpretaci původní prozaické předlohy.

    Marcela Magdová, kød (konkrétne ø divadle) 1/2020


    Tam, kde Gombrowicz boří konvence společenské, jde Buraj proti těm divadelním. V deteatralizaci divadla a popírání jeho jarmarečních principů je to jeho dosud nejextrémnější počin: přichází s vycizelovaným, sofistikovaným miráklem. (…) Inscenace dovádí do krajnosti hyperrealistický obraz skutečnosti, která se postupně drolí jako extatický Matyáš Řezníček v hlavní roli. Jeho výkonu, stejně jako kreací ostatních herců, se je možné chytit jako ocasu komety. Čím víc inscenátoři odhalují zákulisí scénografie i technické zázemí, tím víc se Witoldova osobnost rozmělňuje a smysluplný řád vytrácí.

    Martin Macháček, Divadelní noviny 21/2019

     

    Kosmos je vizionářskou inscenací, díky níž Nová scéna otevírá jeden z výhledů do budoucnosti divadla – nejen díky integrování nových technických prvků, ale především schopnosti uvést do divadelního prostoru filosofickou meditaci a zasáhnout diváka kanonickým, a současně strhujícím příběhem.

    Klára Kudlová, A2 25/2019

     

    Poslední román jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století je příběhem na pomyslném konci dějin, kdy starý řád s vírou v Boha přestává platit a ten nový ještě nikdo nevytvořil. Witold Gombrowicz bývá považován za předchůdce existencialismu, jeho svět je groteskně zkreslený a plný absurdního humoru.
    Dobrodružnou, noirově laděnou výpravu na temnou stranu mysli scenáristicky i režijně připravil Ivan Buraj za přispění Jana Kačeny. Svou dramatizaci postavili na paralelním zachycení rozpadu, jímž v románu prochází jak vnější svět opuštěného penzionu, tak vnitřní svět hrdiny Witolda. Jeho útěk z domova spustí řadu podivností (či znamení?), na něž se snaží najít odpověď. Vedro, nuda, erotické snění a v křoví oběšený vrabec ho dovedou ke snaze vybudovat si ve vlastní mysli svůj vlastní kosmos, systém, řád. Je to, co se odehrává ve Witoldově hlavě, realita, nebo blud? Jak dalece je skutečnost deformována? A máme nad svým vědomím kontrolu?
    Do inscenace tvůrci zapojili scény živě snímané kamerou, aby tak lépe ztvárnili dialog, který vede Witold ve své hlavě sám se sebou. Sledujeme děj na jevišti a zároveň na plátně. Metodu live cinema Buraj aplikoval už ve své úspěšné interpretaci Ibsenova dramatu Eyolf, která svým invenčním pojetím zaujala i na Divadelní Floře 2018.

     

    režie Ivan Buraj

    překlad Erich Sojka
    dramatizace Ivan Buraj, Jan Kačena
    dramaturgie Jan Tošovský
    scéna Antonín Šilar
    asistentka scénografie Františka Králíková
    kostýmy Kateřina Kumhalová
    hudba Tomáš Vtípil
    kamera Dominik Žižka, Jakub Jelen
    střih Alan Sýs
    světelný design Robert Palkovič
    zvukový design Michal Cáb 

    osoby a obsazení

    Witold Matyáš Řezníček
    Fuks Jan Bidlas
    Leon Ondřej Pavelka
    Kulička Jana Boušková / Lucie Brychtová
    Lena Jindřiška Dudziaková
    Kataša Tereza Vilišová
    Ludvík Radúz Mácha
    Lulek Filip Rajmont
    Lulka Pavla Beretová
    Hedička Pavlína Štorková
    Kněz (Witoldovo alter ego) Petr Reif j.h.
    Tolek Luděk Fuxa j. h. 

    premiéra 14. a 15. 11. 2019

    V představení se používá stroboskop a hlasitá hudba.

     

    Ivan Buraj (1988), rodák z Bratislavy, byl už během studia činoherní režie na JAMU na pracovní stáži v Národním divadle v Praze při přípravě inscenace Roberta Wilsona Věc Makropulos (2010). Magisterské studium absolvoval v roce 2011 adaptací Kleistova Prince Homburského, která bodovala na bratislavském festivalu ISTROPOLITANA (Speciální cena poroty a Cena publika) a ocitla se i v nominacích na Cenu Divadelních novin.
    Od roku 2015 působí jako umělecký šéf brněnského HaDivadla, kde dosud uvedl deset titulů. Velký zájem vzbudil ambiciózní adaptací trilogie Hermana Brocha Náměsíčníci (imitace a tušení) a interpretací Ibsenova Eyolfa. Uvedením Gorkého Maloměšťáků (Cena Divadelních novin za činohru) pak zahájil režisér linii inscenací, v nichž se vypořádává s realismem v kontextu krize jedince, izolovaném ve své neschopnosti vnímat druhé – všechny tři zmíněné tituly byly uvedeny na minulých ročnících Divadelní Flory. Druhou výraznou linkou, jež protíná Burajovy práce, je reflexe klimatických změn a snaha o integraci radikální ekologie do divadelního procesu. V duchu tohoto přesvědčení vznikly mj. režie NašiVnímání nebo v Národním divadle nastudovaný Kosmos, který tak společně s inscenacemi Maloměšťáci a Stiller (Studio Hrdinů) tvoří Burajovu trilogii kritiky antropocentrismu.
    Divadelní Flora uměleckou tvorbu Ivana Buraje setrvale sleduje a v profilové přehlídce divákům nabídne hned čtyři jeho inscenace: NašiVnímáníVernisáž a Kosmos.

    Národní divadlo Praha je reprezentativní scénou České republiky. Jak mj. stojí v Preambuli statutu ND, je „jedním ze symbolů národní identity a součástí evropského kulturního prostoru. Je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu“. Na její podobě se podílejí čtyři umělecké soubory – Činohra, Opera, Balet a Laterna magika.
    Činohra ND je se svým čtyřicetičlenným hereckým ansámblem největším českým divadlem. Klasické tituly českého a světového repertoáru nabízí v budovách Národního a Stavovského divadla, na progresivní Nové scéně uvádí autorské projekty a české premiéry. Na pozici umělecké ředitelky letos předčasně končí režisérka Daniela Špinar, která se přes konzervativní tendence oficiálních míst se střídavými úspěchy snažila o vytvoření otevřené instituce s dramaturgicky i ideově vyhraněným programem, spoluutvářeném kmenovým režisérem Janem Fričem a hostujícími renomovanými tvůrci (Jan Mikulášek, Ivan Buraj, Jan Kačena, SKUTR). V konkurzu na nové vedení zvítězil projekt režijního tandemu SKUTR Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, který se vedení ujme od příští sezóny. 

    ...........

    podcast Národního divadla K jádru věci: KOSMOS (Upozornění: poslech může způsobovat závrať)
    https://podcasty.seznam.cz/…kosmos-41379

    rozhovor Veroniky Štefanové s Ivanem Burajem o inscenaci Kosmos, ČRo Vltava (čas 23:00–28:00)
    https://vltava.rozhlas.cz/…aiky-8109224

    reportáž ČT Art o inscenaci Kosmos
    https://ct24.ceskatelevize.cz/…umalo-kosmos

     

    foto Martin Špelda

za finanční podpory:

pořadatel: v partnerské spolupráci:

generální mediální partner: hlavní mediální partner:

s podporou: