Dvojinscenace nejstaršího a nejnovějšího dramatického textu rakouského nositele Nobelovy ceny v koprodukci naší přední scény a Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Živé prolnutí Handkeho díla s jeho osobními postuláty a postoji, němčiny s češtinou, českých protagonistů s německým, privátního s veřejným, sakrálních festivalových reálií s profánními – v režii Dušana D. Pařízka.

Představení začíná v kostele Panny Marie Sněžné, odkud se poté přesuneme do S-klubu. 
Uvádíme v termínech 20. a 21. května.

Dušan D. Pařízek se po letech vrátil do Prahy, kde připravil dvojinscenaci textů svého oblíbeného dramatika Petera Handkeho. Vznikla tak víceméně divadelní esej na téma outsiderů, osamělosti, výjimečnosti a (zdánlivé?) vyšinutosti jedinců, hledání přístupu k nepříjemným (nepřijatelným?) názorům, myšlenkám, postojům. Pařízek nesoudí, spíše bez sentimentu a uhlazování ukazuje nejednoznačnost a problematičnost lidského myšlení a konání. Přes silnou symboliku, kdy je text Sebeobviňování hrán v duchovním prostoru a naopak Zdeněk Adamec „vlomen“ přímo mezi diváky prvních řad Divadla Na zábradlí, a skvělé herecké výkony všech čtyř protagonistů nechává diváky v nejistotě, jak Handkeho a Adamcovy činy a postoje vnímat.

Sukces měsíce, Divadelní noviny, 27. 12. 2021

Handkeho hru jazyka převádí Pařízek do divadelního prostoru skrze maximalizaci energie herců, která je tak silná, že ve vteřině sváže publikum, jež pak s herci jako pružná, citlivá hmota pracuje až do konce představení. (…) Už dlouho nebyla v divadle cítit tak velká herecká intenzita, a přitom bez exhibice, bez samoúčelného předvádění, zcela ve smyslu, v zájmu hry.

Petr Fischer, Právo, 4. 1. 2022

Směs ironie, vážnosti, cynismu, patosu i parodovaného patosu byla dráždivě neuchopitelná a zároveň zábavná – a to způsobem, při kterém nezbývá, než se stydět za to, že se vůbec smějete (pokud tedy onen smích tzv. ‚nezamrzá na rtech‘).

Vladimír Mikulka, Nadivadlo.cz, 3. 12. 2021

 

Ve své poslední hře Zdeněk Adamec se rakouský dramatik Peter Handke věnuje případu mladého muže, který se v roce 2003 upálil na Václavském náměstí, tedy na místě, kde se v roce 1968 na protest proti okupaci Československa sovětskými vojsky upálil student Jan Palach. Pařízek debutem v Divadle Na zábradlí navazuje na své předchozí interpretace Handkeho her – a to nejen obsazením Stanislava Majera a Martina Pechláta, herců někdejšího Pražského komorního divadla – ale i na sérii svých německojazyčných inscenací, v nichž zpochybňuje národní mýty i jejich ověřitelnou pravdivost.
Projekt se rozrostl o scénickou skicu Sebeobviňování, která se zaměřuje na reflexi osoby Petera Handkeho jako veřejně známé osobnosti s kontroverzní pověstí. Velkého spisovatele vyznamenaného Nobelovou cenou – a zároveň provokatéra – ztvárňuje výjimečný německý herec Samuel Finzi, jemuž zdárně sekunduje další „Pařízkův“ herec Jiří Černý.
Drama Sebeobviňování v Pařízkově režii měli diváci Divadelní Flory možnost zhlédnout v roce 2016, a sice s fenomenální rakouskou herečkou Stefanií Reinsperger v inscenaci vídeňského Volkstheateru. Návrat režiséra k trpce zábavné Handkeho prvotině i jeho překvapivě funkční propojení s posledním textem Zdeněk Adamec slibuje mimořádný divadelní zážitek. Podle kritičky Ivy Mikulové se u Pařízka v českém kontextu jedná o „výsostně aktuální vstup do veřejného diskursu v době, v níž si část společnosti neuvědomuje, že součástí občanského života, ba jeho samotnou podstatou, je přijetí odpovědnosti za vlastní jednání“. Pro festivalové publikum se tak nabízí jedinečná možnost, jak s režisérem pomyslně „vstoupit podruhé do téže řeky“.

 

scéna a režie Dušan D. Pařízek

překlad Petr Štědroň, Jitka Bodláková
dramaturgie Petr Štědroň, Dora Viceníková
kostýmy Kamila Polívková

hrají Samuel Finzi, Jiří Černý, Stanislav Majer, Martin Pechlát

premiéra 2. 12. 2021

 

Dušan David Pařízek (1971) patří k nejúspěšnějším českým divadelním režisérům u nás i v zahraničí. Stál u zrodu Pražského komorního divadla, jež se pod jeho vedením (2002–2012) stalo nejprogresivnější a nejvyprofilovanější scénou u nás. Dramaturgicky se opíralo o náročná dramata autorů jako Schwab, Bernhard, Jelineková nebo Handke, k jehož textům se opakovaně vrací – posledně v novince Zdeněk Adamec. Sebeobviňování. Na počátku milénia se etabloval na nejvýznamnějších německojazyčných scénách po celé Evropě. Pařízek je několikanásobným držitelem Nestroyovy ceny a ceny kritiků časopisu Theater heute. V současnosti režíruje především na německojazyčných scénách Schauspiel Köln, Deutsches Theater Berlin, Schauspielhaus Zürich, Düsseldorfer Schauspielhaus či Schauspielhaus Bochum.
Jeho tvorbu lze vnímat jako studii vztahů uvnitř středoevropských zemí a národních identit, které jsou navzdory společné historii značně různorodé a jejichž národní mýty je žádoucí podrobit revizi. To např. tematizoval nedávný titul Štěstí a pád krále Otakara na prknech Volkstheateru s Karlem Dobrým v hlavní roli či koprodukční projekt Studia Hrdinů a Theater Bremen Kauza Schwejk (na DF 2017). Režisér se také důsledně a systematicky zabývá otázkou udržitelnosti v divadelním provozu, s níž souvisí i koncept modulární scénografie, jež je pro jeho práci typická a určující.
Pařízkovo nastudování Směšné temnoty ve vídeňském Burgtheateru zvítězilo v prestižní anketě Theater heute a stalo se Inscenací sezony 2014/2015 německojazyčné oblasti. Ohlas vzbudily také jeho adaptace v tamějším Volkstheateru – Staří mistři (Bernhard) a Sebeobviňování (Handke). Všechny tři rakouské tituly exkluzivně nabídl i program 20. Divadelní Flory v rámci profilu Regie: Dušan D. Pařízek.

Divadlo Na zábradlí už záhy po svém vzniku (1958) patřilo díky působení režiséra Jana Grossmana a dramatika Václava Havla k líhním českého absurdního divadla. Za normalizace zde našli azyl režiséři české nové vlny, kterým byla znemožněna filmová práce, např. Jiří Menzel, Jaromil Jireš a zejména Evald Schorm.
Od sezony 2013/2014 se vedení divadla ujal bývalý umělecký šéf brněnské Reduty Petr Štědroň, který v součinnosti s tvůrčím týmem – dramaturgyní Dorou Viceníkovou, režiséry Janem Mikuláškem a Davidem Jařabem a scénografem Markem Cpinem – vytvářejí jedinečnou a charakteristickou poetiku souboru. Programově reflektují naléhavá témata, která rezonují společností, a zároveň ohledávají nadčasové fenomény života. Kladou důraz na nepravidelnou dramaturgii ubírající se cestou původních autorských inscenací, dramatizací románů i radikálních interpretací klasických i současných dramat. Prostor zde dostávají také výrazní tvůrci tzv. generace Y, jako Petr Erbes a Boris Jedinák spolu se souborem 8 lidí, Adam Svozil a Kristýna Jankovcová, Jan Frič nebo filmař Jan Prušinovský.
V rámci programového bloku Profil: Divadlo Na zábradlí představila Divadelní Flora v roce 2015 reprezentativní průřez aktuální tvorbou divadla a na pozdějších ročnících pravidelně hostila řadu dalších význačných inscenací jako Posedlost, Hamleti, Macbeth – Too Much Blood, Mýcení či Persony.

 

...........................................

rozhlasová reportáž o inscenaci
https://vltava.rozhlas.cz/…lo-v-8632134

podcast věnovaný inscenaci
https://podcasty.seznam.cz/…bradli-45046

články o zahraničních inscenacích Dušana D. Pařízka na webu nachtkritik.de
https://www.nachtkritik.de/index.php…

 

 

foto KIVA