Dramaturgicky i choreograficky originální reflexe evoluce. Cesta člověka od animálních projevů až k jednání podřízenému společenským normám a konstruktům, od instinktu k rozumu. „Lidská socializace“ pohledem výrazné reprezentantky tuzemské progresivní taneční scény!
beseda po představení | English Friendly 

Inscenace Existuje dojem bytí je velmi soudržným a uceleným dílem, v němž nic nechybí a nic nenadbývá. Jedná se o esteticky a řemeslně precizně zpracovaný kus […].
Clara Zanga, Taneční aktuality, 21. 12. 2021

Smysl jednotlivých výstupů je možné osadit vlastní fantazií, ale i vodítko poskytnuté choreografkou je čitelné osvěžujícím způsobem. Divák prochází obsahově nepřeplněnými fázemi a situacemi, nezahlcený přemírou dojmů najednou, s příslušným dozněním intenzity dojmu každé z nich.
Lucie Kocourková, Opera+, 27. 12. 2021

V Existuje dojem bytí […] lze pozorovat jistý progres od nejvíce tajemné a primární kreatury po lidské postavy ve světě homo homini lupus a nakonec, a to snad je ještě znepokojivější, bytosti existující ve společnosti. Všudypřítomná existenciální úzkost umocněná kouřem, světly a dunivými zvuky vytvářejí atmosféru nejistoty, která je v inscenaci tak jedinečná.
Zuzana Macourková a Viktor Hájek, Divadelní noviny, 25. 2. 2023

Přesná a přehledná koncepce o podivných bytostech […] je plná napětí i tajemství.
Marcela Benoni, Taneční aktuality, 12. 3. 2023

 

Objevíte v sobě divokou animalitu, nebo zůstanete u civilizační masky?

„Co mě v tomto představení lákalo, bylo navrátit se k něčemu více animálnímu a instinktivnímu v nás. Jsem unavená tím, jak mozek zaujímá v naší společnosti hlavní roli. Co si nedokážeme obhájit hlavou, jako by neexistovalo. Vše musíme mít propočítané, pojmenované, jinak to neuznáváme. Chtěla jsem se dotknout míst, která potlačujeme, která schováváme a jsme naučeni držet je pod kontrolou.“ Tereza Lenerová

Existuje dojem bytí nám umožňuje ponořit se do nejtemnějších vrstev vlastní existence, znovu v sobě objevovat archetypy a divokou animalitu, abychom je pak ale jediným gestem zahodili a nasadili si civilizační masku jako konvenci lidského bytí v područí sociálních norem, konstruktů a definicí. Ovšem to, že dokážeme věci exaktně pojmenovat, vůbec nemusí být vítězstvím civilizace. Spíše rezignací na svou vlastní svobodu…
Prostřednictvím choreograficky i dramaturgicky pregnantní taneční inscenace představíme publiku Divadelní Flory vůbec poprvé výraznou osobnost české taneční scény Terezu Lenerovou (Hradilkovou), jejíž tvorba mimořádně rezonuje jak na tuzemských (Česká taneční platforma), tak mezinárodních (Aerowaves) platformách současného tance a performance.

 

autor, koncept a choreografie Tereza Lenerová

dramaturgie a koncept Jan Horák
výtvarná koncepce Adam Vačkář
hudba Natálie Pleváková
světelný design Jan Hugo Hejzlar
kostýmy Marjetka Kürner Kalous
produkce Veronika Hladká

koprodukce Tanec Praha Z. Ú. / Ponec – Divadlo Pro Tanec

účinkují
Edita Antalová, Jitka Čechová a Eva Rezová

premiéra 13. 12. 2021

Upozornění: představení obsahuje stroboskop.

 

Tereza Lenerová Hradilková (1983), dcera hokejového trenéra Slavomíra Lenera, začínala s tancem už jako dítě ve folklorním souboru Valášek. Vystudovala pražskou Konzervatoř Duncan Centre a návazně amsterdamskou The Theaterschool. Hned její prvotina s názvem Proměnná – duet s izraelskou performerkou Einat Ganz – ji kvalifikovala na Aerowaves Spring Forward 2011. Pro další experimenty spoluzaložila v Praze tvůrčí prostor Truhlárna, kde také vytvořila své velmi úspěšné sólo Švihla, oceněné mezinárodní porotou České taneční platformy 2017 a řadou pozvání na prestižní zahraniční festivaly. Rovněž její další dílo Nepřestávej získalo zvláštní uznání poroty na České taneční platformě 2019 a je součástí výběru Aerowaves Twenty21. V září 2021 měla premiéru performance dis pla y, na jejíž podobě se podílela s tanečnicí Jitkou Čechovou. V současnosti připravuje novou taneční inscenaci Rukavičkářské závody, vycházející z choreografčiny rodinné historie a krátkého thrilleru Jiřího Havlíčka.

Tereza Lenerová má také zkušenost s jinou kulturou a mentalitou – v roce 1990 vycestovala s rodinou do Kanady, kde její otec Slavomír Lener pracoval jako asistent trenéra týmu Calgary Flames. Tato zkušenost pro ni byla určující:
„V roce 1990 jsem odjela s rodiči do Kanady. Tam jsem měla možnost se setkat s různými druhy tance; africkým, stepem, modernou, začala jsem dělat i balet a jazz. Dostala jsem se do souboru Decidedly Jazz Danceworks Junior Company. Byl to vlastně dospělý jazzový soubor, jehož lektoři učili v junior studiu. Díky tomu jsme byli okamžitě v kontaktu s profesionály. Dělali s námi choreografie, pravidelně jsme vystupovali v divadle. Právě tam jsem začala o tanci poprvé přemýšlet, jako o své budoucí profesi. Po návratu do Česka jsem hledala, jak navázat na to, co jsem v Kanadě zažila a po dvouleté zkušenosti v amatérském souboru Antares, nastoupila na Duncan.“
(rozhovor pro Taneční zónu)  

…………………………….

Rozhovory s Terezou Lenerovou
-https://www.tanecnizona.cz/…-telu-pohov/
-https://art.ceskatelevize.cz/…moznil-bypY0
-https://vltava.rozhlas.cz/…mezi-8591860 

 

foto Adéla Vosičková / Adam Vačkář