VISEGRAD PERFORMING ARTS
Úvodní díl volného triptychu Melancholia polského choreografa Jakuba Lewandowskiho a taneční esej na téma mužského těla choreografa Martina Talagy.

Melancholia

choreografie Jakub Lewandowski

hudba Michał Lis

tančí Dominika Wiak

„Lze zažít štěstí v osamělosti?” ptá se v úvodním dílu volného triptychu Melancholia polský choreograf Jakub Lewandowski. Nechává se inspirovat dílem amerického malíře Edwarda Hoppera, jehož pestrobarevná realistická díla s opuštěnými scenériemi a do sebe pohrouženými postavami dýchají netušenou osamělostí. Jaké asi byly skutečné ženy v Hopperových obrazech, jež performance přivádí k životu? Co je tížilo, sráželo k zemi, co za prožité těžkosti si s sebou nesly? Kolik témat přináší jedna obyčejná dámská kabelka… Uhrančivé sólo Dominiky Wiak. Nepolapitelná nostalgie 50. let. Oživené obrazy.

Inscenace získala Diváckou cenu na Mezinárodním festivalu Solo/Duo 2018 v Budapešti a také cenu festivalu 3…2…1…Tanec! Krakov.

Jakub Lewandowski, tanečník, lektor a choreograf, držitel stipendia Mathilde Monnier National de Montpellier ve Francii a laureát Ceny maršála Slezského vojvodství za rok 2010, absolvoval studium umělecké pedagogiky na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani a studium taneční pedagogiky na Akademii humanitních a ekonomických věd v Lodži. Byl sólistou v baletním souboru hudebního divadla Teatr Rozrywki v Chorzově, nyní jako nezávislý umělec hostuje na řadě polských scén. Je podepsán pod choreografiemi k desítkám představení, pravidelně spolupracuje s renomovanými tvůrci, jakými jsou Radoslaw Rychcik, Nikolaj Koljada, Robert Talarczyk nebo Magdalena Piekorz. Čtyřikrát byl nominován na prestižní uměleckou cenu Złota Maska (GOLDEN MASK), již v roce 2011 za choreografii ke hře Hotel Nowy Świat v Teatrze Polskim v Bielsku-Białej získal.

Dominika Wiak, absolventka Státní vyšší divadelní školy Ludwika Solského (Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna – PWST) v Krakově, je někdejší úspěšnou reprezentantkou Polska v akrobatickém rock'n'rollu. Už během tanečních studií vytvářela ceněné produkce, jako je inner place (divácká cena na Mezinárodním festivalu Solo/Duo v Budapešti) či Race (ocenění na 3…2…1…Tanec! Krakov). Na Divadelní Floru se vrací po dvou letech – v roce 2016 zde prezentovala inscenaci Piotra Stanka Emergency Plan.

 

Soma

choreografie Martin Talaga

 

hudba Myko

odborné vedení Kara Rooney

světelný design Karlos Šimek

scénografie Kateřina Soukupová

kostýmy Kateřina Jirmanová Soukupová

produkce Dominika Skálová

fotografie Petr Kurečka, Michal Hančovský

účinkují Radim Klásek, Anton Eliaš, Marek Menšík

Taneční esej na téma mužského těla je pro choreografa Martina Talagu sochařskou hmotou k vytváření bizarních tvarů. Nejsou ale samoúčelné, spíše průzkumné a kochají se svou vlastní absurditou. Lidské tělo (řecky sóma) je základním prvkem představení – ve vší své kráse a ošklivosti, v kontextu proměnlivosti jeho ideálu napříč historií. Pohybový slovník je postaven na fyzických možnostech a hranicích. Co všechno je tělo schopné vyjádřit, kde jsou jeho limity? Jako kontrast k nedokonalému, ale živému tělu pracují performeři s rozebranou figurínou, která – jakkoli proporčně dokonalá – navždy zůstane jen chladným kusem plastu bez duše. Coby memento současného trendu, jenž vyzdvihuje vnější krásu nad vnitřními hodnotami.

Performance získala cenu mezinárodní odborné poroty na prestižní přehlídce Česká taneční platforma jako Taneční inscenace roku a zároveň Objev roku 2018.

 

Soma #8 (…) svým minimalismem a promyšleným konceptem připomíná západoevropský konceptuální tanec. Jeho vývojová linie u nás úplně chybí. Proto se může zdát, že (…) vůbec nespadá do škatulky „tanec“. (…) V cyklu Soma vypráví Talaga o historii lidského těla, od jeho zrodu až po podlehnutí kultu dokonalé krásy, který představuje jeden ze vzorců současného myšlení. V choreografii pro tři tanečníky (Radim Klásek, Anton Eliaš a Marek Menšík) ohledává nevídané možnosti a rozsahy svalů, šlach a kloubů a staví je do kontrastu s umělostí páru dolních končetin výkladové figuríny. (…) Těla se dále vyvíjí, rostou a pohybují se v roztodivných nepřirozených pozicích. Evokují spíše mimozemské kreatury. Hudební podkres složený z fragmentů známých melodií jako např. Straussova Vídeňského valčíku je přitom navrací do evropské civilizace. 

BARBORA KAŠPAROVÁ, TANEČNÍ AKTUALITY

 

Ani v této práci se nesnaží zalíbit či jakkoliv formálně nebo samoúčelně na publikum působit. Jeho práce tak vyznívá upřímně a ryze. Nejen prostor, ale i koncept celé choreografie, neotřelý pohybový slovník, jednoduché, ale velmi funkční nasvícení, zrovna tak i použité rekvizity nás vedou spíše k označení „pohybová instalace“.

JAN KODET, CHOREOGRAF A TANEČNÍK

 

Procitnuvší zdeformovaná těla, nevykazovala známky lidství, od sebe se odlišovala jen specifickými gesty, záškuby, trhavými tiky nebo trajektorií pohybu (…) Hlavní síla představení přitom tkvěla v asociativní hře s divákem, v náznacích, prchavých gestech a abstrakci, podněcující imaginaci.

LUDVÍK PÍZA, NADIVADLO.BLOGSPOT.CZ, 12. 6. 2017

 

Martin Talaga pochází ze Slovenska, kde získal vztah k folklóru a také výtvarnému umění, což se výrazně odráží i v jeho tvorbě. Vystudoval choreografii na HAMU, své zkušenosti vedle toho obohatil na stážích v Anglii (Trinity Laban School v Londýně) či v Číně.

Jako vyhledávaný interpret vystupoval v dílech předních českých i zahraničních tvůrců (Radim Vizváry, Miřenka Čechová, Ondřej Lipovský, Matthew Rogers, Alexandra Karabelas, Csaba Molnár, Lucia Kašiarová, Stefan Dreher, Mia Lawrence aj.) a souborů (Spitfire Company, VerTeDance). Hostoval mj. v ceněné inscenaci Antikódy (Laterna Magika, 2013) v režii Braňa Mazúcha a v choreografii Věry Ondrašíkové, v jejímž site-specific projektu Spaces Translations také účinkoval (v rámci Divadelní Flory 2013). Momentálně spolupracuje s newyorskou umělkyní Karou Rooney na několika projektech, které spojují tanec s výtvarným uměním.