Jak zásadně se může lišit vyprávění jedné skutečné události? Šokující autobiografická vzpomínka jako napínavý „detektivní příběh naruby“. Vášní a emocemi nabitá reflexe rasových předsudků a homofobie v dynamické režii Tomáše Loužného.

V Dějinách násilí se mu (Loužnému, pozn.) podařilo to co autorovi: nahlédnout skrývaný rasismus naší (evropské) civilizace a zároveň ponechat prostor ke vhledům do nitra hlavní postavy. Jde o promyšlený a v mnoha motivech domyšlený otisk předlohy do svébytného jevištního díla.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny.cz, 4. 4. 2022

Hned v úvodní „němé“, emočně trýznivé scéně se herec Oskar Hes ukazuje jako ideálně obsazený Édouard – citlivý, bezelstný, zranitelný. Podává bravurní výkon, uvěřitelný ve všech polohách, erotickém vzplanutí i potřebnosti, pozdějším ponížení, vzdoru, studu sám za sebe. (…) Loužný se vyhnul nebezpečí převodu Louisovy detailní zpovědi do pouhého toku slov. Naopak, není tu snad ani jedno navíc.
Ester Žantovská, Aktuálně.cz, 16. 2. 2022

adaptace a režie Tomáš Loužný

dramaturgie David Košťák
scéna Petr Vítek
kostýmy Martin Chocholoušek
hudba Ivo Sedláček
asistentka režie a inspice Blanka Popková
produkce Tereza Marková

osoby a obsazení

Eddie Oskar Hes
Reda Jan Grundman
Clara Nataša Bednářová / Natálie Řehořová
Policistka / Sestra / Doktorka / Didier Marie Štípková
Policista / Doktor/ Geoffrey David Punčochář​
Hudebník Ivo Sedláček / Filip Šebšajevič

premiéra 12. 2. 2022

Sebevědomý umělec – režisér, překladatel, dramatik – a vášnivý cestovatel Tomáš Loužný absolvoval magisterské studium na Katedře činoherního divadla DAMU. Ve svých inscenacích se primárně snaží reflektovat naši současnou žitou zkušenost a hledat pro ni nové formy vyjádření. Prostřednictvím tvorby se profiluje také jako důsledný analytik lidské povahy a soustavně se v ní umělecky zabývá tématem šikany, násilí i otázkou viny a trestu. Typická je pro něj i důkladná práce a otevřený dialog s herci. V rozhovoru pro Divadelní noviny 5/2023 vysvětluje: „Nejsem režisér, který by hercům říkal: Přijď zleva a zvedni hrnek, to mohou dělat podle poznámek v textu. Já se je pokouším inspirovat k řešení situací či obrazů, abychom našli cestu, která bude jen naše.“ 
Hostoval v řadě divadelních institucí např. v Divadle Letí, Činoherním studiu v Ústí nad Labem nebo Divadle X10. V olomouckém Divadle na cucky vloni nastudoval autorskou inscenaci Vstup zakázán. Již od studií pravidelně spolupracuje se scénografickým duem Martin Chocholoušek–Petr Vítek a hudebním skladatelem Ivem Gregorcem Sedláčkem. Nejinak je tomu i v jeho nejnovější inscenaci Komedie Jack staví dům (2023), jež vznikla pro Divadlo Komedie (MDP) a v níž Loužný opět nazírá své ústřední téma – násilí.
Loužný dvakrát zvítězil v soutěži o krátkou divadelní hru zřizovanou knihovnou Václava Havla v New Yorku a s textem Vyvolený získal cenu Radio Drama Autor za nejlepší původní rozhlasovou hru. Sám se považuje předně za Evropana a až druhotně za Čecha.

Novodobá historie Švandova divadla se začala psát v prosinci 2002, kdy bylo po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně znovu otevřeno jako svobodný kulturní prostor. Divadlo se vrátilo k původnímu názvu a obnovilo tradici třetí nejstarší divadelní budovy v Praze. Již od roku 1999 stojí v jeho čele režisér Daniel Hrbek, který jej od základu revitalizoval a vytvořil tak moderní divadelní instituci s neotřelou, názorově vyhraněnou dramaturgií.  Prostřednictvím inscenací vystupujících z břehů komfortní zóny se zde tvůrci snaží s diváky vést otevřený a svobodný dialog nad tématy, jež rezonují naší současnou společností – jako environmentální žal, umělá inteligence, genderová identita, homofobie či problematika znásilnění. Umělecky staví také na silném generačně i názorově spřízněném hereckém souboru. ​​
Součástí produkce divadla jsou také dvě pravidelné talk-show Scénické rozhovory moderátora Davida Hrbka a od letošní sezóny se ve zdejších prostorách natáčí také 7 pádů Honzy Dědka. Zároveň se věnují i vzdělávacím aktivitám, nabízí tematicky rozmanité workshopy či dílny a do repertoáru stabilně řadí i inscenace pro děti a mladistvé.
Pod Švandovo divadlo spadá provoz komunitního centra vzniklého v rekonstruovaném dvoře Domu Romaneto, které má přispívat k pojetí divadla jako živého společenství a skýtat tak místo pro kulturní vyžití i „sousedské“ setkávání. 

Čelný představitel francouzské autofikční literatury Édouard Louis (1992) patří v současnosti k nejsledovanějším mladým prozaikům. Umělecky se hlásí k odkazu autorů, jako jsou James Baldwin, Simone de Beauvoir či William Faulkner, ale tematicky jej nejvýrazněji ovlivnil francouzský filozof a sociolog Didier Eribon, jehož kniha Návrat do Remeše znamenala zásadní zlom na Louisově cestě stát se spisovatelem.
Jeho románový debut Skoncovat s Eddym B. (2014), v němž s nekompromisní upřímností popisuje své složité dospívání, vzbudil velký mediální ohlas a přispěl ke znovuotevření diskuze o vnímání dělnické třídy a propastných společenských rozdílech ve francouzské společnosti.
Literárně se profiluje jako značně levicový autor a opakovaně ve svých dílech vykresluje ponižování a sociální vyloučení, kterému musejí příslušníci pracující třídy čelit. Byť pojmenovává i jejich neduhy – rasismus, homofobie, násilnost – nesklouzává k vynášení soudů, ale má pro ně pochopení a hájí je, protože pochází ze stejných poměrů.
Napsal pět románů, z nichž zatím poslední Jak se stát jiným – hluboce osobní příběh o znechucení vlastním životem a neustálé potřebě přetvářet sebe sama – vyjde v českém překladu letos v dubnu.

……………………………

Reportáž o inscenaci
https://www.ceskatelevize.cz/…11000120215/

Rozhovory s Tomášem Loužným
-https://www.divadelni-noviny.cz/…sverili-svet
-https://www.mujrozhlas.cz/…rika-reziser

Podcast o literatuře
https://open.spotify.com/…zEn2pyIHNdb5?…

foto Michal Hančovský