Jak zásadně se může lišit vyprávění jedné skutečné události? Šokující autobiografická vzpomínka jako napínavý „detektivní příběh naruby“. Vášní a emocemi nabitá reflexe rasových předsudků a homofobie v dynamické režii Tomáše Loužného.
beseda po představení

V Dějinách násilí se mu (Loužnému, pozn.) podařilo to co autorovi: nahlédnout skrývaný rasismus naší (evropské) civilizace a zároveň ponechat prostor ke vhledům do nitra hlavní postavy. Jde o promyšlený a v mnoha motivech domyšlený otisk předlohy do svébytného jevištního díla.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny.cz, 4. 4. 2022

Hned v úvodní „němé“, emočně trýznivé scéně se herec Oskar Hes ukazuje jako ideálně obsazený Édouard – citlivý, bezelstný, zranitelný. Podává bravurní výkon, uvěřitelný ve všech polohách, erotickém vzplanutí i potřebnosti, pozdějším ponížení, vzdoru, studu sám za sebe. (…) Loužný se vyhnul nebezpečí převodu Louisovy detailní zpovědi do pouhého toku slov. Naopak, není tu snad ani jedno navíc.
Ester Žantovská, Aktuálně.cz, 16. 2. 2022

adaptace a režie Tomáš Loužný

dramaturgie David Košťák
scéna Petr Vítek
kostýmy Martin Chocholoušek
hudba Ivo Sedláček
asistentka režie a inspice Blanka Popková
produkce Tereza Marková

osoby a obsazení

Eddie Oskar Hes
Reda Jan Grundman
Clara Nataša Bednářová / Natálie Řehořová
Policistka / Sestra / Doktorka / Didier Marie Štípková
Policista / Doktor/ Geoffrey David Punčochář​
Hudebník Ivo Sedláček / Filip Šebšajevič

premiéra 12. 2. 2022

Sebevědomý umělec – režisér, překladatel, dramatik – a vášnivý cestovatel Tomáš Loužný (1991) absolvoval magisterské studium na Katedře činoherního divadla DAMU. Ve svých inscenacích se primárně snaží reflektovat naši současnou žitou zkušenost a hledat pro ni nové formy vyjádření. Prostřednictvím tvorby se profiluje také jako důsledný analytik lidské povahy a soustavně se v ní umělecky zabývá tématem šikany, násilí i otázkou viny a trestu. Typická je pro něj i důkladná práce a otevřený dialog s herci. V rozhovoru pro Divadelní noviny 5/2023 vysvětluje: „Nejsem režisér, který by hercům říkal: Přijď zleva a zvedni hrnek, to mohou dělat podle poznámek v textu. Já se je pokouším inspirovat k řešení situací či obrazů, abychom našli cestu, která bude jen naše.“ 
Hostoval v řadě divadelních institucí např. v Divadle Letí, Činoherním studiu v Ústí nad Labem či Divadle X10. V olomouckém Divadle na cucky vloni nastudoval autorskou inscenaci Vstup zakázán. Již od studií pravidelně spolupracuje se scénografickým duem Martin Chocholoušek–Petr Vítek a hudebním skladatelem Ivem Gregorcem Sedláčkem. Nejinak je tomu i v jeho nejnovější inscenaci Komedie Jack staví dům (2023), jež vznikla pro Divadlo Komedie (MDP) a v níž Loužný opět nazírá své ústřední téma – násilí.
Loužný dvakrát zvítězil v soutěži o krátkou divadelní hru zřizovanou knihovnou Václava Havla v New Yorku a s textem Vyvolený získal cenu Radio Drama Autor za nejlepší původní rozhlasovou hru. Sám se považuje předně za Evropana a až druhotně za Čecha.

Novodobá historie Švandova divadla se začala psát v prosinci 2002, kdy bylo po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřeno jako svobodný kulturní prostor. Divadlo se vrátilo k původnímu názvu a obnovilo tradici třetí nejstarší divadelní budovy v Praze. Od roku 1999 stojí v jeho čele režisér Daniel Hrbek, který jej od základu revitalizoval a vytvořil z něj moderní divadelní instituci s neotřelou, názorově vyhraněnou dramaturgií. Uměleckým šéfem je od sezóny 2019/2020 Martin Františák. Prostřednictvím inscenací vystupujících z břehů komfortní zóny se zde tvůrci snaží s diváky vést otevřený a svobodný dialog nad tématy, jež rezonují společností – environmentální žal, umělá inteligence, genderová identita, homofobie či problematika znásilnění. Umělecky staví také na silném generačně i názorově spřízněném hereckém souboru. ​
​Stálými hosty Švanďáku jsou Buchty a loutky, Divadelní spolek JEDL a další umělecké subjekty. Součástí produkce jsou také dvě oblíbené talk-show: Scénické rozhovory olomouckého patriota Davida Hrbka (už od roku 2003) a 7 pádů Honzy Dědka (od letošní sezóny). Divadlo nabízí tematicky rozmanité workshopy a do repertoáru zařazuje inscenace pro děti a mládež. K pojetí divadla jako živého společenství přispívá přidružené komunitní centrum vzniklé v rekonstruovaném dvoře Domu Romaneto, jež skýtá místo pro kulturní vyžití i „sousedské“ setkávání. 

……………………………

Reportáž o inscenaci
https://www.ceskatelevize.cz/…11000120215/

Rozhovory s Tomášem Loužným
-https://www.divadelni-noviny.cz/…sverili-svet
-https://www.mujrozhlas.cz/…rika-reziser

Podcast o literatuře
https://open.spotify.com/…zEn2pyIHNdb5?…

foto Michal Hančovský