Strhující, čerstvá adaptace literárními cenami ověnčeného románu rusko-židovské spisovatelky. Osudy mladé novinářky Edi a její ukrajinské rodiny „na pozadí velkých dějin“, hledání identity i křehké životní bilancování – v citlivé reprodukci Hakana Savaşe Micana a bravurní interpretaci renomovaného německého souboru.
V německém znění s českými titulky.
Slavnostní zakončení 26DF.

Povedlo se! Hakan Savaş Mican, režisér s tureckými kořeny, inscenuje divadelní večer o migraci, odcizení – bez kýče a nasládlého exotismu.
Peter Helling, Norddeutscher Rundfunk / NDR.de, 28. 10. 2022 

Je to velkoměstská generační komedie na pozadí velkých dějin. Politická, ale nikoli didaktická inscenace.
Alexander Diehl, taz.de, 29. 11. 2022

Z režiséra se pomalu stává specialista na divadelní rodinné konstelace. (…) Subtilní, koncentrované divadlo velmi blízké reálnému životu.
Falk Schreiber, nachtkritik.de, 28. 10. 2022

Kdo je „homo sovieticus“ – člověk sovětského typu? Čím se vyznačuje, co ho formovalo a jak funguje v dnešním světě?
Edi je mladá berlínská novinářka z ukrajinsko-rusko-židovské rodiny, která se po pádu železné opony přestěhovala do východní části Německa – do bývalé NDR. O mládí svých rodičů, které se odehrálo v Sovětském svazu, neví takřka vůbec nic. Je to důvod, proč jí někdy připadají jako z jiné planety? A jak s nimi mluvit o životě, který zanechali za hranicemi Ukrajiny a s kterým se pojí nostalgické, ale i bolestné vzpomínky? Ostatně, tak jako její rodiče, i samotná Edi z jistých důvodů nerada vypráví o svém soukromí… Ale to se bude muset změnit: její matka Lena totiž chystá oslavu svého jubilea a zve širokou rodinu. Edi se bude muset postavit tváří v tvář svým blízkým… Je to příležitost konečně se o svém původu dozvědět víc?
Román Na člověku musí být vše krásné / Im Menschen muss alles herrlich sein se zařadil k nejvýznamnějším německým prózám roku 2021. Sasha Marianna Salzmann, nebinární autor/ka židovsko-ruského původu, za něj následně získal/a Literární cenu Hermanna Hesseho. V příběhu několika generací nabízí pohled do osudů lidí z Ukrajiny od sovětských dob až po vypuknutí války na východě země. S citlivou, muzikální adaptací textu v režii Hakana Savaşe Micana se tak na DF poprvé představí renomovaný soubor Thalia Theater Hamburg, který se strhujícím rodinným příběhem o hledání vlastní identity v postsovětských časech zároveň slavnostně ukončí 26. ročník festivalu.

režie a úprava jevištní verze Hakan Savaş Mican

předloha a jevištní verze Sasha Marianna Salzmann
scéna Michael Köpke
kostýmy Sylvia Rieger
dramaturgie Susanne Meister
hudba Masha Kashyna
video Sebastian Lempe
živá hudba Masha Kashyna a Stefan Stern 

hrají
Pauline Rénevier, Toini Ruhnke, Stefan Stern, Oda Thormeyer a Oana Solomon

premiéra 27. 10. 2022

Režisér a dramatik Hakan Savaş Mican (1978) se narodil v Německu, ale vyrůstal v Turecku. V roce 1997 se vrátil do rodného Berlína, kde v roce 2004 dokončil studium architektury. Poté vystudoval režii na Německé filmové a televizní akademii v Berlíně (DFFB). Už během studií natáčel hrané a dokumentární filmy pro stanice ARTE a RBB.
Od roku 2013 Mican působí jako kmenový režisér v Maxim Gorki Theater. Debutoval zde inscenací Schwimmen Lernen. Ein Lovesong (Lekce plavání. Milostná píseň), jež byla v roce 2014 pozvána na divadelní festival Radikal jung i na festival nových her Heidelberg Stückemarkt. Za předlohou stál/a – stejně jako v případě Na člověku musí být vše krásné – Sasha Marianna Salzmann.

Sasha Marianna Salzmann (1985), nebinární hvězda německé literatury, ve svých románech i divadelních hrách otevírá téma genderové identity. Podobně jako Mican si nese emigrantskou zkušenost: z Volgogradu se rodina stěhovala do Moskvy a nakonec v roce 1995 do Německa. Téma přistěhovalectví, vykořenění a obtížného restartu se prolíná i autobiografickým románem Na člověku musí být vše krásné (Im Menschen muss alles herrlich sein), který byl (tak jako už románová prvotina Außer sich – Bez sebe, 2017) nominován na Německou knižní cenu.
Hra Muttermale Fenster blau (Mateřské znamínko okno namodro) v roce 2012 obdržela Kleistovu cenu pro mladé dramatiky a hra Muttersprache Mameloschn (Mateřský jazyk) získala cenu Nestroy za nejlepší inscenaci z nezávislé scény.
Studium literatury, divadla a médii na Univerzitě v Hildesheimu u Salzmann doplnilo studium jevištní tvorby na berlínské Univerzitě umění. Od roku 2013 píše hry pro Maxim Gorki Theater.

Thalia Theater Hamburg patří k nejslavnějším a nejrespektovanějším divadlům v Německu. Scéna nesoucí název podle Thálie, múzy žánru komedie, byla založena v roce 1843. Její druhá budova – Thalia v Gaußstraße – je místem pro experimentální tvorbu a mladé začínající tvůrce.
Proslulá scéna je spojena se zásadními režisérskými osobnostmi 2. pol. 20. století jako Peter Zadek, Ruth Berghaus, Hans Neuenfels či Jürgen Flimm, který měl jako umělecký ředitel (1985–2000) na vzestupu divadla zásadní podíl. Celosvětový ohlas např. zaznamenaly opery Černý jezdec a Alice, které vznikly ze spolupráce Roberta Wilsona s Tomem Waitsem počátkem 90. let.
Pod vedením intendanta Ulricha Khuona pak byla Thalia v anketě Theater heute dvakrát zvolena Divadlem roku 2003 a 2007. Na utváření poetiky divadla se tehdy podíleli dnes slavní tvůrci Michael Thalheimer, Andreas Kriegenburg, Stephan Kimmig či Armin Petras.
Od sezony 2009/10 je uměleckým ředitelem Joachim Lux. Poetiku divadla spoluvytvářejí renomovaní umělci a umělkyně, jakými jsou Antú Romero Nunes, Christopher Rüping, Leander Haußmann, Yael Ronen, Stefan Pucher, Jette Steckel či Kirill Serebrennikov, režisér z ruského disentu. Repertoár tvoří moderní interpretace klasických divadelních her vedle adaptací současných látek. Thalia Theater každoročně organizuje festival Lessingtage, který se zaměřuje na současné evropské politické divadlo.

……………………………………

Sasha Marianna Salzmann – medailon – Německá knižní cena
https://www.youtube.com/watch…

Sasha Marianna Salzmann – autorské čtení a beseda
-o románu https://www.youtube.com/watch…
-Sasha Marianna Salzmann: Darkroom des Erzählens – YouTube

dokument o Thalia Theater Hamburg – muzikál Alice s Tomem Waitsem v režii Roberta Wilsona 1992
https://www.youtube.com/watch…

foto Krafft Angerer