PROTI ZDI
Hluboká, ironická a jízlivě zábavná sonda do života lepší společnosti v dramatizaci trpkého románu skandálního a nepohodlného enfant terrible rakouské literatury, po jehož vydání následovalo několik žalob za nactiutrhání… Režie: Jan Mikulášek

režie Jan Mikulášek

překlad Marek Nekula
dramatizace Dora Viceníková, Jan Mikulášek
dramaturgie Dora Viceníková, Petr Štědroň
scéna a kostýmy Marek Cpin

premiéra 16. a 17. března 2018

hrají
Auersberger Jakub Žáček
Auersbergerová Magdaléna Sidonová
Thomas Honza Hájek
Joana Johana Matoušková
Billrothová Jana Plodková
John Václav Vašák
Obchodnice Dita Kaplanová
Herec Petr Jeništa

České uvedení Mýcení předkládá sugestivní obraz životů výlučně orientovaných na sebe. Celkovým zkomorněním, sevřenou formou a redukcí postav se podařilo i pocitově vyjádřit často tak hořkosměšnou atmosféru domácích poměrů, která se zdaleka netýká jen divadla.
Jana Machalická, Lidovky.cz, 24. 3. 2018

Režisér Mikulášek vede herce k ironizující nadsázce a s postupem večera − a vypitého alkoholu − až divoké grotesce, což jsou polohy, které současné Divadlo Na zábradlí umí. Nepatřičnou závažností, se kterou pronášejí své „myšlenky“, se postavy samy neustále shazují a velice vtipně upozorňují na frázovitost a nepůvodnost všeho, co říkají.
Ester Žantovská, Aktuálně.cz, 21. 3. 2018

(…) po většinu klidný a ztišený projev cynismu Jana Hájka (Thomas) je fascinující, dojemný ve své malosti (a to opravdu není jen fráze náhodně vybraná) je samožerný herec Národního divadla Petra Jeništy, Jakub Žáček a Magdalena Sidonová jako hostitelé Auersbergerovi bez nadsázky ztělesňují směšný snobismus. A především – Joana Johany Matouškové je přítomná pouze skrze tělo, které by se už mělo rozkládat v rakvi. Fyzický projev i pochroumaný tanec a pantomima jsou v podání Matouškové brilantní.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny, 3. 4. 2018

Jan Mikulášek (1978) se po nedokončených studiích režie na JAMU stal šéfem divadla Polárka Brno, následně i Divadla Petra Bezruče Ostrava (2005–2007), kde realizoval řadu výjimečných titulů (Tři sestry, Zběsilosti v srdci). V roce 2007 začal působit na volné noze, u Bezručů ale nadále hostoval (Evžen Oněgin, 1984, Divoká kachna, Na Větrné hůrce), stejně jako v NDM Ostrava (Královna Margot, Gottland) či v Huse na provázku (Hamlet). Velkou pozornost zaznamenaly jeho inscenace v brněnské Redutě – Elementární částice, Korespondence V+W, Europeana či Zlatá šedesátá. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty převzal vedení Divadla Na zábradlí, se zde Mikulášek stal kmenovým režisérem a vytvořil tituly Šedá sedmdesátá (2013), Cizinec a Požitkáři (2014), Doktor Živago a Hamleti (2015), Posedlost (2016), AnderSen (2017) a Mýcení (2018). V Národním divadle interpretoval Spalovače mrtvol (2016) a Maryšu (2017). Mikuláškovy režie jsou – zejména díky stylizovanému herectví, groteskní nadsázce a výjimečné práci s výtvarnou i hudební složkou – vysoce ceněny odbornou kritikou i diváky. Ve svém režijním rukopisu, který je rozpoznatelný hrou s kontextem a s asociacemi na zvolené téma, nezapře inspiraci filmovým jazykem. Vedle režie se skládá scénickou hudbu a vyučuje na DAMU. Tvorba Jana Mikuláška je na festivalu Divadelní Flora systematicky reflektována, v roce 2012 byl do programu přehlídky zařazen tematický blok pěti jeho inscenací.

Divadlo Na zábradlí Praha už záhy po svém vzniku (1958) patřilo díky působení režiséra Jana Grossmana a dramatika Václava Havla k líhním českého absurdního divadla. Za normalizace zde našli azyl režiséři české nové vlny, kterým byla znemožněna filmová práce, např. Jiří Menzel, Jaromil Jireš a zejména Evald Schorm. V roce 1993 odstartovala éra režiséra Petra Lébla, po jehož tragické smrti v roce 1999 jej ve funkci nahradil David Czesany a v roce 2003 pak dramatik a režisér Jiří Pokorný.
Od sezony 2013/2014 se vedení divadla ujal bývalý umělecký šéf brněnské Reduty Petr Štědroň, s dramaturgyní Dorou Viceníkovou, režisérem Janem Mikuláškem a scénografem Markem Cpinem, kteří do repertoáru přenesli obnovené premiéry úspěšných brněnských titulů (Korespondence V+W, Europeana, Zlatá šedesátá, Nenápadný půvab buržoazie, Anna Karenina a Kabaret Kafka). Dramaturgie se ubírá cestou původních autorských inscenací (Požitkáři, Posedlost, Hamleti, Velvet Havel, AnderSen), dramatizací románů (Doktor Živago, Cizinec) a radikálních interpretací klasiky (Báby, Macbeth). Ke spolupráci byli mimo jiné přizvání režiséři J. A. Pitínský, David Jařab, Jiří Havelka a výrazní tvůrci mladé generace jako Jan Frič, Anna Petrželková či Miloš Orson Štědroň. Divadlu se vždy dostávalo značného uznání doma i v zahraničí, triumfovalo mj. v Cenách divadelní kritiky za rok 2014, kdy za kabaret Velvet Havel bodovalo ve všech osmi kategoriích. Zábradlí je pravidelným hostem Divadelní Flory, která v roce 2015 v rámci programového bloku Profil: Divadlo Na zábradlí uvedla reprezentativní průřez aktuální tvorbou této významné české scény.

Divadlo Na zábradlí Prague was established in 1958, and soon after became a seedbed of Czech Theatre of the Absurd thanks to the director Jan Grossman and the dramatist Václav Havel. Several film directors of the Czech New Wave found a home there in the 1970s and 1980s since they were not allowed to produce films during the normalization era (e.g. Jiří Menzel, Jaromil Jireš, but primarily Evald Schorm. The talented Petr Lébl took over the theatre in 1993 and after his tragic death, David Czesany became the artistic director in 1999, only to be replaced by the dramatist and director Jiří Pokorný in 2003. As of the 2013/2014 season, the management of the theatre has been assumed by the former artistic director of the Reduta Theatre – Petr Štědroň, who also brought with him the dramaturge Dora Viceníková, the director Jan Mikulášek, and the stage designer Marek Cpin. They reopened several productions from Brno in Prague (Correspondence V+W, Europeana, The Golden Sixties, Bourgeoisie, Anna Karenina and Cabaret Kafka).
Their dramaturgy consists of original productions (Hedonists, Obsession, Hamlets, Velvet Havel, AnderSen), dramatization of novels (Doctor Zhivago, The Stranger) and radical interpretation of classics (Grandmas, Macbeth). Directors such as J. A. Pitínský, David Jařab and Jiří Havelka have also been invited to cooperate as well as interesting artists from the young generation such as Jan Frič, Anna Petrželková and Miloš Orson Štědroň. The theatre has always been highly esteemed in the Czech Republic as well as abroad. It triumphed at the Theatre Critics' Awards for 2014 where it received prizes in all eight categories for their production Václav Havel.Divadlo Na zábradlí has been a regular guest at the Flora Theatre Festival. The festival hosted an overview of the current best pieces by this renowned Czech theatre company within a special program section in 2015.