ZÁJEZD
Rodinná konfrontace i „rodinné mlčení“ – ve stínu tíživého tajemství. Jitření starých křivd skrz průhledy do minulosti – v hypnotickém bezčasí rodného domu. Návrat kosmopolitního třicátníka Louise z prostředí intelektuální Paříže na venkov – v režii uměleckého šéfa HaDivadla Ivana Buraje. S dramaturgickým úvodem režiséra.
Odjezd autobusu z Olomouce v 17:45 (sraz na parkovišti u Billy / Legionářská ul.), návrat okolo 23:00. Více informací info@divadelniflora.cz 

Buraj důmyslně stupňuje napětí k fenomenální krizi a katarzi.
Tomáš Kubart, Divadelní noviny 

Dynamika představení připomíná vzedmutí mořské vlny, od nízkých, pravidelných sinusoid až po ohlušující náraz o skaliska.
Štěpán Truhlařík, A2 

Inscenace nutí přemýšlet nad vzdáleností nejen periferie a metropole, ale rovněž nad vzdáleností lidí v nejbližších rodinných vztazích.
Adéla Kalusová, ČT ArtZóna 

„Na textu mě velmi zasáhla jeho autenticita a téma návratu ke své rodině. Louis pocházející z venkova, ale žijící ve velkoměstě, se vrací zpátky domů, aby našel porozumění v těžké životní situaci,“ vysvětlil volbu látky v sezoně HaDivadla pojmenované Ztráta iluzí režisér Ivan Buraj. Pochopení se hrdina nedočká, atmosféra nabývá snové, až halucinogenní nálady, jako by se odehrávala pouze v jeho představě, dialogy jsou trhané, připomínají absurdní drama. „Domnívám se, že otázka kulturních rozdílů uvnitř rodin zrcadlí celospolečenský problém komunikačních bublin, které jsou čím dál nepropustnější,“ dodává Buraj, který se tématu generačního míjení věnoval už v „kuchyňském dramatu“ Naši, které uvedla 25DF.
Autorská osobní zpověď Jeana-Luca Lagarcea Jenom konec světa patří do francouzské „literatury návratu“ reprezentované mj. Didierem Eribonem, Annií Ernaux, Michelem Houellebecqem nebo Édouardem Louisem, který si svůj pseudonym zvolil právě podle hlavní postavy Lagarceovy hry.
Kde jsou hranice sobectví v rodinných vztazích a jak je důležité ochraňovat své iluze o druhých? Co je to domov? A jak často jezdit domů?
Inscenace na pomezí reality a modelu. Divadlo jako počítačová hra. Simulátor rodiny. 

režie Ivan Buraj

překlad Kateřina Neveu
dramaturgie Milo Juráni
dramaturgická spolupráce Anna Prstková
scéna Debora Štysová
zvukový design Matúš Kobolka
kostýmní spolupráce Sofia Plaskonisová 

osoby a obsazení
Louis Radim Chyba
Suzanne Magdalena Kuntová
Antoine Jáchym Sůra
Catherine Sara Venclovská
Matka Marie Ludvíková
dále hrají Ema Červenáková j.h., Kateřina Kumhalová a Tereza Švandová

UPOZORNĚNÍ: V představení se používá stroboskop. 

premiéra 18. 11. 2023

Ivan Buraj (1988), rodák z Bratislavy, působí od roku 2015 jako umělecký šéf brněnského HaDivadla, kde vytvořil mj. sérii interpretací klasických dramat Čechova, Ibsena nebo Havla. Absolvent studia režie na JAMU vzbudil velký zájem svou ambiciózní adaptací trilogie Brochových Náměsíčníků (imitace a tušení). Uvedením Gorkého Maloměšťáků (Cena Divadelních novin 2019) pak Buraj zahájil linii inscenací, v nichž se vypořádává s realismem v kontextu krize jedince, izolovaném ve své neschopnosti vnímat druhé.
Další výraznou linkou, jež protíná Burajovy práce, je reflexe klimatických změn a snaha o integraci radikální ekologie do divadelního procesu. V duchu tohoto přesvědčení vznikly režie Naši, Vnímání nebo Kosmos (Činohra ND), který společně s inscenacemi Maloměšťáci a Stiller (Studio Hrdinů) tvoří Burajovu trilogii kritiky antropocentrismu. V HaDivadle dlouhodobě rozvíjí angažovaný a přesahový repertoár vedoucí např. ke vzniku filmových remediací (Maloměšťáci, Eyolf), spolupodílí se na vzniku původních divadelních textů (Naši, Humanismus 2022).
Od sezóny 2025/26 Ivan Buraj nastupuje do Divadla v Dlouhé v Praze jako umělecký šéf. DF jeho uměleckou tvorbu setrvale sleduje, v roce 2022 nabídla v rámci režijního profilu pět jeho inscenací. 

Letos jubilující HaDivadlo bylo sice založeno z úředního rozhodnutí v roce 1974 v Prostějově jako Hanácké divadlo, ale brzy se z amatérského spolku etablovalo v profesionální studiovou scénu s vyhraněným autorským stylem. V roce 1985 přesídlilo do Brna, kde sloučením s Ochotnickým kroužkem vznikl Kabinet múz. Po peripetiích se sídlem v roce 2004 trvale zakotvilo v bývalém kině pasáže Alfa, kde letos slaví dvojí výročí. Na formování jedinečné poetiky HaDivadla se v průběhu půlstoletí podílely výrazné osobnosti jako Arnošt Goldflam, hudebníci Jiří Bulis a Václav Koubek, herci Ján Sedal, Marie Ludvíková, Cyril Drozda nebo Miloslav Maršálek, režiséři Jiří Pokorný, Břetislav Rychlík, Oxana Smilková, David Jařab, Luboš Balák nebo Marián Amsler.
Od roku 2015 je uměleckým šéfem Ivan Buraj. Na repertoáru se vedle německojazyčných předloh ocitají zejména původní texty psané souboru na míru (Naši – studie rozhovoru o klimatické krizi, Vnímání, Humanismus 2022, Moravský kras, Queer Runner).
Jako divadlo náročné, nikoli však elitářské dramaturgie, podniká HaDivadlo kroky vstříc divákovi – pořádá úvody k představením, besedy, přednášky a programy pro studenty i komunitní akce na podporu menšin. Úzce spolupracuje s platformou pro performativní umění Terén.

…………………………… 

Dramaturgický úvod Ivana Buraje k inscenaci
https://www.youtube.com/watch… 

Podcast Ponor s režisérem Burajem a dramaturgem Milo Juránim o 49. sezoně HaDivadla nazvané Konec iluzí a o inscenaci Jenom konec světa
https://rss.com/…nor/1219407/ 

Rozhovor s herečkou Marií Ludvíkovou, představitelkou Matky
https://vltava.rozhlas.cz/…-j-a-9175555

foto Terezie Fojtová