FREIHEIT

Životy tří žen „protékají šťávy“ – v podobě potu, čisticích prostředků i bublinkové koupele, již si dopřávají jejich úspěšné dcery, determinované a stigmatizované svým původem. Metaforické odkrývání tabuizovaných pracovních podmínek přistěhovalkyň v Německu – v divadle akcentujícím východoevropskou perspektivu – s empatií tlumočí Kamila Polívková. V německém znění s českými titulky.
beseda po představení

Umělecké dílo jazyka!
Steffen Becker, nachtkritik.de 

Zkušenost s migrací se díky jazyku stává neuvěřitelně živou.
Björn Hayer, Deutschlandfunk Kultur  

Nic se tu neilustruje, nevykresluje, realita se nenapodobuje. Namísto toho jen inteligentní náznaky, plná koncentrace na text a herecké výkony. Herečky nepozorovaně udržují napětí a vedou diváka textem, aniž by prozrazovaly jeho tajemství, aniž by ho banalizovaly.
Franz Wille, Theater heute 2023

Pomocí obrazů klade režie přesné akcenty, dodává na mohutnosti textu, který plyne jako dravá řeka plná traumat, nadějí a iluzí a není k zastavení.
Björn Hayer, taz

A je to tu – dokázaly jste to! Zatímco vaše polské matky ještě uklízely korporátní kanceláře, vám se podařilo uspět a vyšvihnout se na společenském žebříčku. Teď na vás čeká jen zářná budoucnost a existenční úzkost či strach ze zítřka jsou definitivně pryč. Anebo přece jen ne? Namísto toho, abyste se konečně uvolnily, napustily si horkou voňavou koupel a nechaly se unášet na vlně bezstarostnosti, je tu stále ten pocit, který vás nenechá na pokoji: strach o vlastní existenci; obava ze selhání a z pádu do propasti, aniž by se pod vámi rozprostřela záchranná síť…

Polsko-německá dramatička Ewe Benbenek patří k nejzajímavějším hlasům současné německojazyčné dramatiky. V její oceňované hře Juices zve na jízdu tekutým proudem vědomí trojice hlasů – A, B a C – který vede skrz vzpomínky, reflexe a surreálné obrazy. Hlasy se navzájem doplňují, občas si protiřečí, ale vždy se snaží společně hledat slova, která by adekvátně popsala zkušenost žen z druhé polské přistěhovalecké generace a dělnické třídy v Německu. Jak mluvit o nejistotě a hanbě, že do toho nového světa vlastně úplně nepatříte? Co udělat, aby se z vašeho vyprávění nestal jen módní sociální kýč? A jak zároveň použít svůj nově nabytý hlas ve společnosti na to, aby se konečně změnil zažitý systém, v němž ženy z Východní Evropy na Západě zastávají ty nejprekérnější práce?

Kamila Polívková – publiku Divadelní Flory známá díky inscenacím Víra, láska, naděje nebo Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny či Macocha – se vrací do Olomouce se svou vůbec první německou režií v Nationaltheater Mannheim. Její přísně minimalistická, výtvarně precizní inscenace se prostřednictvím sofistikovaných video-obrazů jako sonda noří do neprozkoumaných hloubek vědomí a tekutých myšlenek. V jejím centru přitom zůstává trojice protagonistek mannheimské činohry a jejich strhující práce s radikálním textem Ewe Benbenek.

První uvedení Polívkové inscenace v Čechách udělá pomyslnou tečku za letošním ročníkem Divadelní Flory. 

režie Kamila Polívková

scéna, kostýmy a video Antonín Šilar
hudba Peter Fasching
světelný design Antonín Šilar/Ronny Bergmann
dramaturgie Dominika Široká
divadelní pedagožka Ronja Gerlach
spolupráce na kostýmech Marcus Eufinger

hrají
Antoinette Ullrich, Rahel Weiss, Maria Munkert

premiéra 17. 6. 2023 

Všestranná umělkyně Kamila Polívková (1975) vytvořila kostýmní výpravy a scénografie k desítkám inscenací v Čechách i v zahraničí, kde pravidelně hostuje především po boku Dušana D. Pařízka. V letech 2004–2012 působila v Pražském komorním divadle, kde také režijně debutovala dramatizací románu Thomase Brussiga Hrdinové jako my (2009), následovaly mj. Víra, láska, naděje (2010) či Sam (2012) – všechny tři byly ke zhlédnutí na Divadelní Floře.
V současnosti Polívková spolupracuje i s brněnským HaDivadlem (Macocha, Prezidentky, Zeď) a Divadlem Husa na provázku (Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna), Národním divadlem v Praze (online projekt Duchové jsou taky jenom lidi), Slovenským národním divadlem (Koncert na želanie) nebo pražským Divadlem X10 (Vyhnanství).
Ve své tvorbě Polívková pravidelně pracuje s videoprojekcí a systematicky prozkoumává princip propojení divadelní postavy a živého herce. Proniká do niterného světa charakterů a hledá styčné plochy s hereckou osobností, díky čemuž pak ztvárňuje to, čemu vnitřně opravdu rozumí. Dokládají to jak její adaptace románových látek (Macocha), tak ceněné monodramatické projekty (všechny představeny na DF) Sam, Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, Skugga Baldur či Zeď. Tíhne k inscenování současných dramat a dramatizací, na jevištní realizaci s autory a autorkami předloh intenzivně spolupracuje. Je držitelkou Ceny Josefa Balvína za rok 2022 a Cen Divadelních novin za sezony 2019/20 a 2015/16.
Juices v Nationaltheater Mannheim je první režií Kamily Polívkové v Německu.

Vycházející hvězda německého dramatu Ewelina „Ewe“ Benbenek (*1985) se narodila v Polsku, ale v Německu žije již od konce 80. let. Vystudovala literární a kulturní teorii a mezi lety 2014–2019 působila na Katedře moderní německé literatury a divadelního výzkumu na Hamburské univerzitě. Stěžejním tématem jejích odborných prací bylo zkoumání postmigrantských a postkoloniálních témat v divadle a současném dramatu, což se významně promítá i do její umělecké tvorby. Před pár lety opustila svou akademickou kariéru a rozhodla se psát pro divadlo.
Talentovaná autorka získala za svůj debut Tragödienbastard (Bastard tragédie) prestižní cenu Mülheimer Dramatikpreis 2021 udílenou za nejlepší současný dramatický text německojazyčného prostoru. Ve stejném roce byla zároveň – podle ankety časopisu Theater heute – zvolena nejlepší začínající dramatičkou.

Nationaltheater Mannheim (NTM, Národní divadlo Mannheim) je se svými čtyřmi soubory – operou, činohrou, tancem a divadlem pro děti a mládež (Junges NTM) – jedním z největších a nejstarších městských repertoárových divadel v Německu. Mezníkem v historii divadla byla premiéra dramatu tehdy domovského autora divadla Friedricha Schillera Loupežníci (1782). Událost proslavila autora a s ním i mannheimskou scénu, která od roku 1979 co dva roky pořádá mezinárodní festival Schillerovy dny. Na Schillerovu tradici také navazuje činoherní stipendijní program tzv. Hausautor*innen pro současné autory a autorky. Festivalem Mannheimské léto se NTM hlásí k tradici původně dvorního divadla spjatého s působením W. A. Mozarta.
Od sezony 2018/19 je intendantem činohry Christian Holtzhauer, za jehož působení došlo k omlazení a diverzifikaci souboru i publika. Řada činoherních produkcí se vyznačuje ženskou nebo mezinárodní perspektivou a byla oceněna či pozvána na významné festivaly, např. v sezoně 2021/22 na berlínský Theatertreffen i na mnichovský radikal jung s inscenací Schillerovy Panny orleánské. V sezóně 2023/24 byla inscenace Juices rovněž pozvána na festival současného dramatu Mülheimer Theatertage.

…………………

Rozhovor o inscenaci Juices s režisérkou Kamilou Polívkovou / Vizitka ČRo Vltava
https://vltava.rozhlas.cz/…deji-9158458 

Ewe Benbenek – video k nominaci na cenu Mülheimer Dramatikpreis (v němčině) 
https://vimeo.com/552519091 

Diskuze s Ewe Benbenek a Michaelem Turinským na festivalu Nordwind – power of language
https://www.youtube.com/watch… 

Rozhovor s dramaturgyní Dominikou Širokou (v němčině)
https://www.fischer-theater.de/…trag/3623273

foto Maximilian Borchardt