Ironický i jímavý pohled režiséra Michala Háby na severskou klasiku a jejího protagonistu – snílka a narcistního dobrodruha. Vitální, na našich jevištích málo vídaná, energií pulzující kreace Kryštofa Bartoše – s dokonale sehraným ústeckým souborem po boku a famózním hudebním doprovodem Jindřicha Čížka v zádech!
Od 18:30 dramaturgický úvod Michala Háby ve foyer MDO.

Ústecký Peer Grynt je jízda plná překvapení, fungujícího bizáru, který jako šedavý oblak z kouřostroje nechává nad scénou viset otázky o lidské obyčejnosti a zaměnitelnosti.
Ludmila Zajíčková, Divadelní noviny – KritikLab

Hába čerpá z nepřetržité Bartošovy jevištní přítomnosti, jeho charismatu a špičkové souhry s domácím souborem i schopnosti mistrovsky oddělit blábolivý melodram od sžíravé ironie. (…) Činoherní studio potvrzuje pozici vyhraněné a nonkonformní platformy.
Martin Macháček, Divadelní noviny


Klasickou dramatickou báseň Peer Gynt napsal dramatik Henrik Ibsen již v roce 1867 a dle dobových kritik měla nastavovat zrcadlo tehdejší norské malosti. Přesto se až velmi trefně vyjadřuje i k současnému stavu naší společnosti. Příběh pojednává o osobitém hledání životních hodnot nezkrotného mladého člověka, který se snaží utéct před svou minulostí a zodpovědností a žene se vstříc pošetilé myšlence „stát se někým, mocným“.
V nastudování Michala Háby, jak už je u něj zvykem, není ústecký Peer Gynt čistou adaptací předlohy. Režisér zde překračuje možnosti přímočaré interpretace a raději vede s autorem (Ibsenem) tvůrčí dialog – text aktualizuje, významově obohacuje a dává divákovi prostor rozvíjet vlastní imaginaci. „Je to dost zábavná, žánrově i tematicky pestrá jízda,“ poznamenal v hlavní roli excelující Kryštof Bartoš, jenž za její ztvárnění získal širší nominaci na Cenu Thálie.
V Činoherním studiu Ústí nad Labem vznikla ve všech ohledech pozoruhodná, syrová a interpretačně bohatá mystifikační hra, jež nás mj. vede k zamyšlení, zda si nakonec „nějaký ten kus z Gynta“ v nitru neneseme všichni. Protože najít „správnou“ odpověď na všudypřítomné existenciální otázky Co dává mému životu hodnotu? Jakou mám společenskou zodpovědnost? Na koho, kromě sebe samého, musím brát ohled? či Jaký jsem hluboko uvnitř – jsem dobrý člověk? není vždy tak úplně jednoduché a samozřejmé.

režie Michal Hába

dramaturgie Tereza Marečková
překlad Josef Brukner a Josef Vohryzek
výprava Adriana Černá
hudba Jindřich Čížek
asistent režie Marek David 

osoby a obsazení

Peer Selbst Gynt Kryštof Bartoš
Åse, Solveig, Nicota Andrea Uhlík Berecková
Ingrid, Zeleně oděná, Nicota, Ballon, Anitra, Pasažér, Hubený Annette Nesvadbová
kovář Aslak, dědek z Dovre, Trumpeterstrale, Kapitán, Kněz Jan Plouhar
Ženich, Troll, Von Eberkopf, Begriffenfeld, Kuchař, Kluk bez prstu, Knoflíkář Jan Hušek
Guttorm, Salašnice, Troll Jindřich Čížek 

premiéra 2. 6. 2023

Herec a režisér Michal Hába (1986) absolvoval stáže v berlínských divadlech Volksbühne (u Franka Castorfa) a Maxim Gorki Theater (u Sebastiana Baumgartena), jež výrazně formovaly jeho režijní jazyk. Umělecky se hlásí k odkazu dramatika Bertolta Brechta, ale jeho tvůrčí styl se inspiruje u významných německých tvůrců, jako jsou Frank Castorf, René Pollesch, Christoph Marthaler, Herbert Fritsch a především Christoph Schlingensief. Jeho svébytné inscenace vynikají zejména dramaturgickou důsledností a otevřenými, na jevišti exponovanými levicovými postoji. Obecně se soustředí na současné politicko-kritické divadlo a snaží se reagovat na aktuální společenský vývoj, mimo jiné i tvorbou v nezávislé divadelní skupině Lachende Bestien, jejíž je uměleckým vedoucím.
Tematicky Hába vychází ze současných i klasických textů, které ovšem dekonstruuje a obohacuje o nové významy. Dokládají to jeho práce v Městských divadlech pražských, kde nastudoval mj. Grillparzerovu Slávu a pád krále Otakara (2019) nebo Hrdiny kapitalistické práce (2020), i inscenace vzniklé pod hlavičkou souboru Lachende Bestien jako interpretace Sikorova Zámku na Loiře (2019) či svérázné, jeho již třetí, režijní zúčtování s Kleistovým románem Kohlhaas (2022). Všechny výše zmíněné tituly byly uvedeny na Divadelní Floře, která do letošního programu zařadila vedle Peer Gynta také nejnovější Hábův počin – inscenaci Vojcek (na programu 27DF v pá 17. 5.).

V Česku je označení „kontroverzní a politicky radikální režisér“ spíš omezující. (…) Vtip je v tom, že já zas tak kontroverzní nejsem. Ano, smýšlím levicově, doslova antikapitalisticky, což je v kontrastu s mainstreamem – ale přijde mi důležité to říct a říkat nahlas. A ano, kladu důraz na současný výklad, političnost a zároveň se snažím rozbít přiblblé psychorealistické hraní a celkovou mrtvolnost se sebou spokojeného divadla, které má hotovo a už nemusí nic hledat.
Myslím ale, že zároveň dělám dost divácké divadlo, protože divadlo by podle mě mělo být čitelné a mluvit s lidmi a ne jenom s poučenými diváky.
z rozhovoru dramaturgyně Kateřiny Součkové s režisérem Michalem Hábou, 5. 5. 2023

Činoherní studio Ústí nad Labem se zformovalo v roce 1972 na základech souboru režimem zrušeného Kladivadla a od roku 1981 sídlí v budově bývalého kina Alhambra. Stalo se centrem, kde se mohla realizovat řada komunistickou stranou perzekuovaných umělců, jako byli režiséři Jan Grossman, Evald Schorm či Jan Kačer, kteří ve své tvorbě usilovali o hledání aktuální výpovědi. Tento akcent je v dramaturgii divadla patrný dodnes.
„Činoherák“ svůj repertoár staví nejen na svérázných a radikálních adaptacích klasických divadelních textů (Shakespeare, Moliére, Ibsen) a dramatizacích současné prózy, ale v posledních letech se soustředí i na tvorbu autorských inscenací (Hanzelkazikmund (zde jsou lvi), Bratrstvo kočičí pracky, Jídelní vůz). Ke spolupráci je zvána mladá režisérská generace – Michal Hába, Tomáš Loužný, Klára Vosecká, Adam Svozil či herec Jan Plouhar. Doslova kultem se stalo vůbec první jevištní uvedení románu Klub rváčů (2008) – úspěšná inscenace v režii Filipa Nuckollse se dočkala 100 repríz a byla na repertoáru rekordních deset let. Obdobné platí pro dramatizaci románu Maxe Frische Homo Faber (2017) s oceňovaným Martinem Fingerem v titulní roli. Součástí Činoherního studia je také Ateliér*52 – projekt, jenž vzdělává „malé“ diváky v oblasti divadelní teorie a nechává je nahlédnout do samotného procesu tvorby inscenací.
V září roku 2015 (po turbulentním období, kdy původní organizace vlivem politických machinací zanikla a na její činnost navázal spolek Činoherák Ústí s ambicí zachovat původní umělecký soubor i tvůrčí kontinuitu) se ředitelem divadla stal Jiří Antonín Trnka. Ten se letos po úspěšných deseti sezónách rozhodl odejít a spolu s ním končí ve funkci i umělecký šéf David Šiktanc. Nové vedení divadla bude známo v dubnu.

………………………………

Reportáž o inscenaci / ČRo
https://sever.rozhlas.cz/…erem-9005775

Michal Hába v rozhovoru s dramaturgyní Kateřinou Součkovou
 https://cinoherak.cz/rh/

Rozhovor dramaturgyně Terezy Marečkové s nordistkou Karolínou Stehlíkovou
 https://cinoherak.cz/spk/

foto Martin Špelda