FREIHEIT

Žánrově hraniční „divadelní koncert“ poukazuje skrze reálné epizody na odvrácenou tvář fenoménu otevřené Evropy a diskriminaci, s níž se na západ od svých domovů setkávají lidé toužící po „lepším“ životě. Koprodukcí několika scén a festivalů se poprvé v ČR prezentuje unikátní moldavská umělecká platforma – pod režijní taktovkou Nicolety Esinencu.
Ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc. České titulky.

Bolestně dobré.
Doris Meierhenrich, Berliner Zeitung 

Výjimečný jazykový koncert.
Christian Rakow, nachtkritik.de

Po západoevropském divákovi se nevyžaduje soucit, ale schopnost naslouchat…
Theater heute

Skutečným zázrakem tohoto večera na jevišti Politik im Freien Theater je fakt, že je mimořádně zábavný.
Judith von Sternburg, Frankfurter Rundschau

Pád železné opony, demokracie, otevření hranic, pokrok a prosperita… Když se Evropa po pádu socializmu v roce 1989 otevřela, země bývalého východního bloku viděly budoucnost ve znamení blahobytu.
Jaká je bilance dnes? Ani po víc jak třiceti letech se ekonomické rozdíly mezi Východem a Západem úplně nevyrovnaly. Tzv. „Východoevropané“ jako moderní „gastarbeitři“ často přicházejí do západoevropských zemí jako levná pracovní síla v těch nejprekérnějších odvětvích. Jejich podmínky bývají na hranici platového minima a za hranicí únosnosti, důstojnosti a někdy i legálnosti. Ať už je to doručovatel balíků Amazonu nebo sběračka okurek, spojují je zmařené iluze a pocit méněcennosti a nahraditelnosti.
V Symfonii pokroku podává Nicoleta Esinencu s kolektivem teatru-spălătorie svědectví o lidech, kteří opouštějí svůj domov s vidinou lepšího života a ekonomické stability na Západě – a kteří se nelidskému zacházení postavili na odpor. Moldavský divadelní kolektiv jejich výpovědi se sarkastickým nadhledem přetavil do industriální symfonie ze světla, zvuku a jazyka, mixované přímo na jevišti trojicí performerů. Vrtačky a pilky přitom na hudební nástroje přeměnili moldavští studenti techniky, kteří sami s nedočkavostí čekají na pracovní nabídku ze zahraničí.

autor Nicoleta Esinencu, teatru-spălătorie 

technický vývoj Iulian Lungu, Neonil Roșca 
technika Sergiu Iachimov 
vedení produkce Jana Penz
vedoucí techniky HAU Annette Becker 
zvuk HAU Janis Klinkhammer 
světla HAU Lea Schneidermann 

účinkují Artiom Zavadovsky, Doriana Talmazan, Kira Semionov 

premiéra 13. 1. 2022

Inscenace vznikla v koprodukci s FFT Düsseldorf, HELLERAU – Evropské centrum umění Drážďany, Rampe Stuttgart a festivalem Theaterformen. Podpořena zmocněncem Spolkové vlády pro kulturu a média v rámci Aliance mezinárodních produkčních domů. 

Inscenace je uváděna ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc.
 

Nicoleta Esinencu (1978) působí jako dramatička a režisérka v moldavském Kišiněvě, kde se také narodila. Její hry byly přeloženy do mnoha jazyků a uvádějí se zejména ve Francii a Německu. Východoevropský region vnímá jako nárazníkové pásmo mezi západní a východní kulturou, která je naplněna výbušností, násilím a bolestivou historickou pamětí. V monologu FUCK YOU, Eu.ro.Pa! (2005) se Esinencu vyrovnává se svým dětstvím prožitým v komunistické evropské zemi, konfrontuje vzpomínky s rozpačitými pocity ze země, která se jí proměnila před očima a ve které se přestala cítit doma. Hra vyvolala v Rumunsku a Moldavsku kontroverzi.

V roce 2010 Nicoleta Esinencu spoluzaložila soubor teatru-spălătorie – prostor pro alternativní politické umění s vlastní scénou v Kišiněvě. Po sedmi letech muselo být uzavřeno a umělecký kolektiv pokračuje v činnosti bez vlastního jeviště. Ve svých dílech umělci teatru-spălătorie vytvářejí ozvěnu pro politicky a společensky závažná, často výbušná témata, jako jsou otázky nacionalismu a xenofobie v díle A(II)Rh+, holocaust v Clear History nebo nové formy kapitalistického vykořisťování v dílech Requiem for Europe (2018), Symfonie pokroku (2022) či v nejnovějším díle Playing on Nerves. A Punk Dream (2023).

Za svou angažovanou tvorbu získala Esinencu a kolektiv teatru-spălătorie mezinárodní Cenu George Taboriho 2022 – nejprestižnější ocenění v rámci nezávislého divadla v Německu.

„Jakkoli jsou témata politicky orientovaná a obtížná, jsou vyprávěna intimním a nedogmatickým způsobem. Herci je podávají tak vyhroceně, že si divák nemůže být jistý, zda jde o fikci, nebo autobiografický příběh. Výsledná nejistota leží mezi osobním materiálem a tělem performera na jevišti a vytváří nesmírně silné napětí, které v divácích zanechává vášnivé, emotivní příběhy ještě dlouho po skončení představení,“ stojí ve stanovisku odborné poroty, jež autorce a jejímu uměleckému kolektivu přiřkla nejprestižnější ocenění v rámci nezávislého divadla v Německu – mezinárodní Cenu George Taboriho 2022 pro zahraniční umělce.

……………………………. 

Rozhovor s Nicoletou Esinencu (v angličtině)
https://seestage.org/…communities/ 

Vyjádření mezinárodní poroty k udělení Ceny George Taboriho 2022
https://www.fonds-daku.de/…alatorie-en/

foto Dorothea Tuch