Otec umírá, syn dospívá a za okny bytu na bratislavské Fedákově ulici běží čas…
Jak daleko může být z pokoje do pokoje? Od muže k chlapci a od chlapce k muži? Korespondence legendárního slovenského hudebníka a dokumentaristy, zápisky i živě hrané písně Deža Ursinyho – v intimní sondě Anny Davidové testující křehkost mezilidské komunikace.

Mimořádně jímavá, křehká a velmi silná inscenace.
Luboš Mareček, Lidové noviny

Extatický zážitek. Emočně vypjaté scény se přelévají do hlubokých filozofických úvah, monotónní pokoj se rozzáří třpytem kostýmů a srdceryvný smích střídají slzy.
Karolína Bejčková, Časopis Kritické Theatrum

Kolařík využívá komorního prostoru ke komplexnímu vykreslení otcovské postavy drobnými gesty a pohledy, tu ironizuje, tu dojímá. Benda je mu zdatným partnerem, sice expresivnějším, ale nesklouzávajícím ke karikatuře pubertálního chování, které postupně přetavuje do pečující, ochranitelské role.
Iva Heribanová, Divadelní noviny

Jan Kolařík vytvořil dokonalou studii muže, jenž pod slupkou nevrlého a místy až cynického člověka pečlivě ukrývá křehkou podobu svého já, kterou herec dokáže divákovi odhalit v neočekávaných momentech. (…) Kolaříkův výkon je fascinující i tím, jak lehce a s přesným nadhledem se herec oprostil od napodobování reálného hudebníka Deža Ursinyho, včetně interpretace jeho songů.
odborná porota k nominaci Jana Kolaříka na Cenu Thálie 2024

 

Mužská domácnost, bigbít, konflikty, vědomí konečnosti… Útlá kniha dopisů Deža a Jakuba Ursinyových s názvem „Ahoj Tato – Milý Kubo“ vyšla v roce 2015, dvacet let po smrti legendárního slovenského hudebníka. Po rozvodu připadl sedmnáctiletý syn do péče vážně nemocného otce. Jen na několik měsíců, do synovy zletilosti, do otcova úmrtí. V krátce vyměřeném čase hledají slova, jak si porozumět, jak se sžít, jak si nezůstat při vědomí Dežovy smrtelné nemoci nic dlužní. V dopisech, které si přes chodbu vyměňovali v obálkách bez adresy, otevírají osobní a bolavá témata. V touze zůstat upřímní se v nich oba pisatelé vyznávají ze svých strachů, závislostí i nadějí, odkrývají svou zranitelnost i schopnost zraňovat, zakoušejí jeden v druhém vlastní konečnost i nekonečnost. Režisérka Anna Davidová tuto nezvyklou korespondenci mezi umírajícím otcem (charismatický Jan Kolařík) a jeho dospívajícím synem (talentovaný Matouš Benda) důmyslně doplnila o Dežovy zápisky a živě hrané písně. V nich „bratislavský John Lennon“ nezaměnitelným způsobem deklamoval texty plné všednosti, smutku i touhy po svobodě. V Divadle Husa na provázku vznikla silná, intimní, nesentimentální výpověď o nejdůležitějších věcech člověka.

„Bydleli tehdy spolu (a s nimi pes jménem Havran) nedlouhý čas. Dežo, jemuž se vrátila rakovina jazyka a odmítl operaci, si uspořádával osobní věci a jednou z nich bylo dotažení rozvodu s manželkou, s níž přitom už roky nežil. Na základě soudního rozhodnutí mu syn připadl do péče. Sžívání se nebylo snadné. Syn nenaplňoval otcovy představy o dochvilnosti, pořádku a kooperaci. Student Jakub měl svůj svět a rytmus. Otci dramaticky odkapával čas a chtěl synovi ještě něco předat, doříct, snad i poradit…“ Josef Chuchma, ČT ART

 

režie Anna Davidová

scénář Martina Kinská
dramaturgie Martin Sládeček
výprava Lenka Hollá
inspice Vojtěch Škuta
foto David Konečný

osoby a obsazení
Dežo Jan Kolařík
Kubo Matouš Benda
Havran aj. Markéta Matulová
Kapela Petr Kovařík, Radek Jablonovský, Martin Kostaš, Matěj Štefík, Kristian Kuruc

premiéra 1. 2. 2024

V inscenaci je použita hudba Deža Ursinyho s texty Ivana Štrpky.
Upozornění: pro zvýraznění režijního záměru herci na jevišti kouří cigarety.

Herec Jan Kolařík je za svůj herecký výkon nominován na Cenu Thálie 2024.

Anna Davidová, roz. Petrželková (1984) se díky své snivé režijní poetice a temperamentní obrazivosti zařadila mezi nejvýraznější režijní talenty mladé generace. Záhy po absolvování studia režie na VŠMU v Bratislavě se etablovala na českých i slovenských scénách. Výrazně např. zaujaly např. inscenace Marx Bros. (2010, HaDivadlo), Tichý Tarzan (2012, Husa na provázku) nebo Idioti (2014, Švandovo divadlo). Režijní rukopis Anny Petrželkové, jež byla kritiky zvolena Talentem roku, je velmi bohatý a energický. Přináší vizuálně syté výpovědi, opírá se o stylizaci a groteskní prvky. Divadelní Flora v roce 2008 uvedla již její absolventskou práci Heda Gablerová. S olomouckým Divadlem na cucky pak režisérka nastudovala hru Sarah Kane Vyčištěno (DF 2010). Festivalové publikum dále uhranula např. adaptací Vianova románu Pěna dní (2014, Divadlo Petra Bezruče) či koláží Charmsových textů Báby (2015, Divadlo Na zábradlí). V letech 2019–2021 působila jako umělecká šéfka Divadla Husa na provázku, kde realizovala řadu inscenací nadšeně přijímaných odbornou veřejností i diváky, např. nekonvenční portrét skladatelky Vítězslavy Kaprálové Vitka nebo kultovní Pravidla bincárny.

Myšlenka založení experimentální scény Divadla Husa na Provázku jako širšího kulturního centra, sdružujícího generačně a názorově spřízněné umělce, se zrodila už v roce 1967 u dramaturga Bořivoje Srby a jeho spolužáků z JAMU. I když se vlivem dějinných událostí divadlo značně proměňovalo, princip tvorby a jeho poslání, jasně definované už od prvních sezón, jsou mu vlastní dodnes.
Koncepce, kterou na Zelném trhu rozvíjí současné umělecké vedení v čele s Martinem Sládečkem klade důraz na nepodbízivou dramaturgii vyjadřující se k současným, společensky palčivým tématům a jedinečnost inscenovaných předloh. Navazují na tradici nepravidelné dramaturgie i silných režisérských osobností, jež svými vyhraněnými rukopisy značně formují poetiku instituce. Umělecky staví na svobodě projevu, otevřenosti dialogu a názorové pluralitě, což podtrhuje i autorská inscenace Vykouření, v režii hostujícího Jiřího Havelky, jež se odkazuje k nedávné mediální kauze a následně vyvolané diskuzi po povaze umění.
Provoz Provázku společně s HaDivadlem a dramaturgicky produkční platformou Terén spadá pod Centrum experimentálního divadla – veřejné kulturní instituce zřizované městem Brnem.

Program 27DF je realizován ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc.

……………………………………………..

rozhovor s hercem Janem Kolaříkem, představitelem Deža Ursinyho (ČRo Brno)

vzpomínky publicisty Jiřího Černého na Deža Ursinyho s ukázkami písní (ČRo Vltava)

reportáž o knižní předloze (ČRo Vltava)

 

foto David Konečný