GEGEN DIE WAND
Subtilní „relativizace pravdy“ v divadelně průzračné adaptaci režiséra Calleho Fuhra. V titulní roli Müllerovy mnohovrstevnaté úpravy antického příběhu se představí hvězda předloňské Divadelní Flory – charismatická Stefanie Reinsperger!
Po otitulkovaném představení v němčině bude následovat beseda.

režie Calle Fuhr

scéna a kostýmy Amelie Sabbagh
dramaturgie Angela Heide
video Max Hammel

premiéra 7. 5. 2017

osoby a obsazení
Odysseus Sebastian Klein
Philoktet Stefanie Reinsperger
Neoptolemos Luka Vlatković

 

Takříkajíc těsně před svým odjezdem do Salzburku věnovala Stefanie Reinsperger vídeňskému publiku ještě jeden dárek. Na scéně Volx/Margareten hraje „Filokteta“ Heinera Müllera a je v této roli grandiózní a mocnější než ve všem, co od ní člověk dosud poznal; v průběhu večera vzroste do nadživotní velikosti a překoná svou vlastní míru herectví – Steffi Reinsperger v absolutním superlativu.
Michaela Mottinger, mottingers-meinung.at, 8. 5. 2017

 

Calle Fuhr z Düsseldorfu má našlápnuto, stát se režisérem s velkým R (…) A dokazuje, že umí i současnému dění přizpůsobenou inscenaci uchopit tak, aniž by musel zmasakrovat původní látku hry. A to proto, že tento mladý režisér dokáže velmi dobře rozpoznat vlastní poselství této tragédie – jak se lidé vzájemně využívají, stávají se obětmi anebo pachateli, jak účel světí prostředky a jak zručná komunikace dokáže všechno (…) Calle Fuhr stojí za pozornost. S koncem v nedohlednu.
Hans Onkelbach, Rheinische Post, 5. 6. 2017

 

Tři výborní členové ansámblu Volkstheatru zde vydávají na výbornou, věrohodně nasazují každou svou aktuální motivaci a citelné utrpení obou obětí i samotného strůjce, či lépe řečeno, pachatele. Při takovýchto divadelních večerech není třeba žádných křečovitě vymýšlených narážek na ne zrovna povzbudivou aktuální situaci ve světě. Stačí vědět, že jsme součástí výrazného divadla.
Martin Lhotzky, FAZ

 

Znepokojující divadelní událost na malé scéně Volx ve vídeňské čtvrti Margareten. A tři hlavní představitelé na dotek blízko v této, jako do kamene vytesané blankversové poémě.
Hans Haider, Wiener Zeitung.at, 8. 5. 2017

 

Calle Fuhr, nyní poprvé v divadle Volx Margareten, předložil přímočarou inscenaci přesně odpovídající původnímu textu, oscilujícímu mezi tragickou ironií a politickou fraškou – 90 minut s dobře vyrovnanou trojicí herců z ansámblu Volkstheater. Nejen osobitá Reinsperger ohromuje jako zraněný lučištník, ale rovněž Sebastian Klein coby bezcitný, slizký Odysseus, a stejně tak Luka Vlatkovic jako idealistický Neoptolemos.
Norbert Mayer, Die Presse, 09. 05. 2017

 

Calle Fuhr (1994) pochází z německého Düsseldorfu, kde hned po maturitě získával praktické divadelní zkušenosti jako asistent režie v Düsseldorfer Schauspielhaus. Na stejné pozici spolupracoval také v rámci Salzburského festivalu (Salzburger Festspiele) a festivalu Wiener Festwochen. Díky tomu měl možnost setkat se s takovými režijními osobnostmi, jako jsou Martin Labarenz, Miloš Lolić, Guillermo Calderón nebo Dušan D. Pařízek. Své první samostatné inscenace realizoval v Düsseldorfer Schauspielhaus (od roku 2014) a v berlínském bat-Studiotheater, scéně při Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch. Od sezony 2015/2016 je Fuhr v angažmá na pozici asistenta režie ve vídeňském Volkstheater. Zde také realizoval své dvě samostatné inscenace Vzrušující kolotoč podle Kolotoče vzrušujícího pana Arthura Schnitzlera (Der reizende Reigen nach dem Reigen des reizenden Herrn Arthur Schnitzler), který vychází ze Schwabovy postmoderní adaptace hry Arthura Schnitzlera Kolotoč (Der Reigen). Pozornost také zaujalo zpracování kontroverzní hry Katji Brunner O moc krátkých nožičkách (Von den beinen zu kurz), které bylo zařazeno do programu Divadelní Flory 2016. Adaptace Philoktet je jeho prvním samostatným počinem na scéně Volx/Margareten. Vedle toho inscenoval komorní thriller Svatý večer (Heilig Abend) Daniela Kehlmanna v Stadttheater v Ingolstadtu či Schillerovo drama Úklady a láska (Kabale und Liebe) v Theater Bronski & Grünberg ve Vídni.

 

Volkstheater byl založen v roce 1889 skupinou vídeňských měšťanů. Jedno z největších divadel v německojazyčném prostoru, které vzniklo jako protipól ke šlechtickému Burgtheatru, se snažilo zpřístupnit širšímu publiku zejména populární rakouské lidové hry (Nestroy, Raimund), později repertoár nabyl na náročnosti (Ibsen, expresionistické drama). V roce 2005 divadlo zřídilo v 5. vídeňském obvodě alternativní scénu Volx/Margareten. 
Od sezony 2015/2016 je intendantkou Volkstheatru rakouská režisérka polského původu Anna Badora, která celý soubor výrazně omladila a nebála se k hostování oslovit i režiséry východoevropského „původu“, jakými jsou např. Viktor Bodó nebo Dušan D. Pařízek, který zde realizoval čtyři inscenace. Na aktuální společenské otázky spojené s migrační krizí divadlo odpovídá mj. spoluprací s představitelkou dokumentárního divadla, izraelskou režisérkou Yael Ronen či uváděním nových her současných autorů. Svému poslání – být divadlem pro opravdu širokou veřejnost – divadlo dostálo mj. nasazením Lessingova politického dramatu o smyslu a výběru „správného“ náboženství Moudrý Nathan (Nathan der Weise) v režii Nikolause Habjana, které uvádí s arabskými titulky.
V roce 2016 měli festivaloví diváci možnost zhlédnout hned tři produkce Volkstheateru: Pařízkovy ceněné inscenace Sebeobviňování a Staří mistři a komorní drama O moc krátkých nožičkách Calleho Fuhra.