VISEGRAD PERFORMING ARTS
Série sólových výstupů kmenových členů hvězdné budapešťské formace, vyvolávající řetězové emoce. Variabilita žánrů i mikropříběhů bezprostředně atakujících publikum, propojené nejtěsnějším poutem s permanentně se proměňujícími interprety.
Po představení bude následovat beseda.

choreografie Adrienn Hód 

hudba Coil
hudební supervize Ábris Gryllus
kostýmy Anikó Németh a tvůrčí tým
světla Miklós Mervel
dramaturgie Ármin Szabó-Székely

 

premiéra 16., 17. a 18. 2. 2017

 

spoluvytvořili a účinkují
Imre Vass, Emese Cuhorka, Csaba Molnár

 

Napínáním každého nervu a každé šlachy se Hód daří vytvořit inscenaci, která se nedá definovat jako běžné taneční představení, ale jako společný příběh performera a diváka, ve kterém se obecenstvo nemůže schovat v bezpečí potemnělého hlediště a tanečníci musí s reakcemi a přítomností lidí okolo sebe naplno počítat.
Csaba Králl, Revizoronline, 2. 4. 2017

 

V divadle můžeme vidět performance a momenty, které se vytratí s finálním potleskem, jiné zmizí, když se probudíme další den ráno, a některé nás možná budou pronásledovat po celé dny. A pak jsou ještě dva nebo tři takové momenty, které s námi možná zůstanou po celou věčnost.
Ákos Török, 7óra7, 18. 2. 2017

 

Kosmologický kýč. Byly to těžké dvě hodiny, které změnily moje vnímání každodenního světa. Myslím si, že by se inscenace dala zkrátit, ale pocit nekonečna, který Sóla vyvolala, pronikl i do mého osobního času.
Sisso Artner, Magyar narancs, 9. 3. 2017

 

Adrienn Hód (1975) v roce 1997 absolvovala budapešťskou taneční školu (Budapest Tánciskola) a poté se až do roku 2010 aktivně věnovala tanci. Už během studií v roce 1995 založila taneční skupinu OFF a poté v roce 2009 Hodworks, s níž v roce 2011 působila na rezidenci v berlínské Tanzfabrik. Vytvořila choreografie pro oscarový snímek László Nemese Saulův syn (2015) a podílí se i na jeho novém filmu Sunset (2018). Její tři produkce Basse Danse, Dawn a Conditions of Being a Mortal byly vybrány sítí Aerowaves jako jedny z nejlepších současných tanečních produkcí vůbec. Sedmkrát byla nominována na Cenu Rudolfa Lábána, z toho třikrát zvítězila, a sice s inscenacemi Basse Danse (2012), Dawn (2014) a Grace (2017), s níž se představila na Divadelní Floře v roce 2016. Její nejnovější choreografie Solos, kterou přivážíme do Olomouce, čerstvě tuto prestižní cenu také získala. Její tvorba je oceňována pro svůj důraz na experimentální aspekt. Ve své práci se Hód soustřeďuje na tělo samotné, vyčleňuje ho z jeho kulturního kontextu a umísťuje do prázdného prostoru. Na scéně vytváří intimní situace, ve kterých se tanečníkovi dostává prostoru a důvěry k otevření vlastní fyzičnosti. Hód se nebojí pracovat s konceptem neznámého: její technika se zakládá na improvizaci, která je ovšem na scéně pevně ukotvena.

Taneční skupina Hodworks, jíž v roce 2007 v Budapešti založila choreografka Adrienn Hód, sdružuje inovátorské umělce, kteří k tvorbě využívají své vlastní kreativní metody. Soustředí se na lidské tělo jako takové, osvobozené od jakýchkoliv hranic, prostředí, rekvizit nebo jiných osob. Tvorba Hodworks se vždy ubírá novým progresivním směrem a je výsledkem dlouhého kreativního fyzického výzkumu, který má základ v improvizaci dále přetvářené v pevnou strukturu na jevišti. Choreografie Adrienn Hód mluví vlastním, čistě vyprofilovaným precizním jazykem a balancují na hranici přesného a velmi abstraktního zobrazení. Její inscenace stimulují divákovu mysl i smysly a vyzývají nás, abychom pochybovali nad tím, co známe a otevřeli se všemu novému a neznámému. Podstatným aspektem tvorby Adrienn Hód je zájem o experimentální hudbu. Mezi nejzásadnější choreografie patří následující tituly: 2008: What Are We Supposed to Do With Our Body? (Mit kezdjünk a testünkkel), 2009: Supra Hits, 2010: Daily Routine Series (Mindennapi rutin sorozat), 2011: Basse Danse, 2012: The Way My Father Imagined It All (Ahogy azt az apám elképzelte), 2013: Dawn (Pirkad), 2014: Conditions of Being a Mortal (A halandóság feltételei), 2016: Grace.