PROTI ZDI
Méně uváděná, pozdní Ibsenova hra ve scénicky úsporné reflexi Ivana Buraje aneb Cesta od téměř dokumentární vivisekce rodinných vztahů přes bouřícími živly přehlušované výkřiky zoufalých protagonistů až ke společensky apelativnímu finále…

režie Ivan Buraj

překlad František Fröhlich
dramaturgie Matěj Nytra
výprava Antonín Šilar, Ivan Buraj
asistentka výpravy Karolína Srpková
kameramani Matěj Nytra, David Matuška
úprava hudby Pavel V. Boika

premiéra 16. 11. 2017

osoby a obsazení
Alfréd Allmers Matěj Nechvátal
Rita Allmersová Lucie Andělová
Asta Agáta Kryštůfková
Borgheim Jiří Miroslav Valůšek
Krysařka Marie Ludvíková
Eyolfek Antonín Šitavanc j. h.

Inscenace Eyolf v HaDivadle je pozoruhodná tím, jak emotivně v ní působí strohé, úsporné, nepatetické a v mnohém „nedivadelní“ herectví. Samozřejmě (režisér) potřebuje pro své záměry výborné představitele ústřední dvojice – Rity a Alfréda (…) Andělová a Nechvátal hrají chybující rodiče a partnery s obrovským porozuměním (…)
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny.cz, 9. 1. 2018

A zbytek hry jsou vlastně už jen intimní dialogy (…) Pro diváka jsou tyto slovní exkurzy do minulosti hrdinů onou lázní, v níž psychologická očistná tragédie kulminuje a která o těchto lidech leccos prozradí.
Luboš Mareček, Lidovky.cz, 10. 12. 2017

Ivan Buraj (1988), rodák z Bratislavy, byl už během studia činoherní režie na JAMU v Národním divadle v Praze na pracovní stáži při přípravě inscenace Roberta Wilsona Věc Makropulos (2010). Magisterské studium absolvoval v roce 2011 adaptací Kleistova Prince Homburského, která bodovala na bratislavském festivalu ISTROPOLITANA (Speciální cena poroty a Cenu publika) a ocitla se i v nominacích na Cenu Divadelních novin. V Divadle Letí pohostinsky nastudoval komedii Sestup a vzestup pana B. (2014) a v Národním divadle moravskoslezském uvedl původní hru Odsun!!! (2015). Od roku 2015 působí jako umělecký šéf HaDivadla, kde dosud uvedl sedm titulů: autorskou inscenaci Kreatury: K ohni se mnou pojď! (2012), adaptace Kafkova Zámku (2014) a Flaubertovy Paní Bovaryové (2015) a konečně v roce 2016 interpretoval Čechovova Strýčka Váni a Havlovu Vernisáž. Zájem vzbudil ambiciózní adaptací trilogie Hermana Brocha Náměsíčníci (imitace a tušení) (2016), s níž hostoval na loňské Divadelní Floře.

Brněnské HaDivadlo bylo sice založeno z úředního rozhodnutí v roce 1974 v Prostějově jako Hanácké divadlo (u zrodu stál režisér Svatopluk Vála a dramaturg Josef Kovalčuk), ale brzy se z amatérského spolku vyprofilovalo v profesionální studiovou scénu s náročnou dramaturgií. V roce 1985 přesídlilo do Brna, kde sloučením s Ochotnickým kroužkem J. A. Pitínského vznikl Kabinet múz. Po peripetiích se sídlem v roce 2004 trvale zakotvilo v bývalém kině pasáže Alfa. Na formování jeho jedinečné poetiky se podílely výrazné osobnosti – režisér a dramatik Arnošt Goldflam, herec a autor Miloš Černoušek (alias Cyril Drozda), hudebníci Jiří Bulis a Václav Koubek, herci Ján Sedal, Marie Ludvíková nebo Miloslav Maršálek, režiséři Jiří Pokorný, Břetislav Rychlík, Oxana Smilková, David Jařab, Luboš Balák či herecké kvarteto Matonoha–Liška–Daniel–Polášek. Za vedení Mariána Amslera (2007–2015) na sebe HaDivadlo výrazně upozornilo tituly Vyhnání Gerty Schnirch či adaptací Maryši, jež opanovaly Ceny Divadelních novin 2014 a 2015. Nový umělecký šéf Ivan Buraj repertoár nadále orientuje k německojazyčným látkám: na repertoáru se objevila adaptace Brochova románu Náměsíčníci (imitace a tušení) (2016) či Bernhardova groteska Síla zvyku, Lotzovo drama Směšná temnota (obě 2017) či Müllerovo memento Pověření (2018).