PROTI ZDI
Nejvypjatější forma naplnění letošního festivalového leitmotivu v nejnovější verzi příběhu „první rebelky evropského dramatu“, uvedené krátce po bratislavské premiéře. Strhující finále 22. Divadelní Flory v razantním nastudování režiséra Ondreje Spišáka!
Po představení bude následovat beseda.

režie Ondrej Spišák

překlad Ľubomír Feldek
dramaturgie Darina Abrahámová
scéna František Lipták
kostýmy Katarína Hollá
hudba Pjoni (Jonatan Pastirčák) & Katarzia (Katarína Kubošiová)

premiéra 14. a 15. 4. 2018

osoby a obsazení
Antigona Monika Potokárová
Isména Dominika Kavaschová
Kreón Ján Koleník
Eurydika Gabriela Dzuríková
Haimón Richard Autner
Strážce, Posel Ondrej Kovaľ
Teiresias Božidara Turzonovová
Náčelník sboru Štefan Bučko
Členové sboru Zuzana Kocúriková, Dušan Tarageľ Michal Režný j. h., Natália Germániová j. h.
Strážci Kristián Kozmenko j. h., Ivan Černý j. h.
Děvčátko Gréta Amina Tábory j. h., Bianka Jarábková j. h., Klára Ščevíková j. h.
Katarzia Katarína Kubošiaková
Pjoni Jonatan Pastirčák

Koleník (Kreon) s Potokárovou (Antigona) hrajú dve neoblomné tézy, ktoré nedokážu nájsť spoločnú reč, obaja však aj v týchto obmedzených hereckých polohách dokážu nájsť bohatú klaviatúru výrazu, ktorý dostatočne zvyšuje napätie a nenudí svojou repetíciou. (…) V celkovom pohľade Antigona patrí medzi najkvalitnejšie premiéry aktuálnej sezóny v SND. Jasne deklaruje politický postoj a dokazuje, že i niekoľkotisícročná tragédia je, žiaľ, aj dnes desivo aktuálna.
Karol Mišovic, Pravda.sk, 20. 4. 2018

Mnohé myšlienky hry nabrali z týždňa na týždeň na sile a význame a aj tvorcom samotným sa mohlo zdať, že Sofokles písal svoju hru pre dnešné Slovensko. (…) Stačilo nechať zaznieť, že v príbehu zomierajú dvaja snúbenci, ktorí sa vzopreli despotickej vláde. Paralela je zrejmá aj bez toho, aby ich režisér na smrť posielal rukou nájomného vraha a citoval, dnes už, žiaľ, ikonickú, fotku Kuciaka a Kušnírovej. (…)

Hudobníci Katarzia a Pjoni sú najvýraznejším a v istom zmysle aj najhodnovernejším nositeľmi súčasnosti. (…) Katarzia je suverénou súčasťou inscenácia, pohybuje sa po javisku, piesňami vstupuje do deja (…) v podstate preberá funkciu antického zboru. (…) Koleník v postave starovekého tyrana ako moderného diktátora exceluje. Je to zmes politickej slizkosti, nekompromisnej zadubenosti, neochoty počúvať a schopnosti použiť akúkoľvek silu. Je to výborná štúdiu tyrana a prekvapivý herecký výkon. Do veľkej miery dokonca zatienil svojich kolegov a kolegyne.
Soňa Jánošová, SME.sk, 19. 4. 2018

Ondrej Spišák (1964) je synem divadelního a filmového režiséra Karola Spišáka a starším bratrem Michala, taktéž režiséra. Studium režie na KALD DAMU absolvoval variací na muzikál Malované na skle Džezinbed, který scénograficky umístil do postele. Je trvale rozkročen mezi režií činoherní a loutkovou, mezi tvorbou domácí a zahraniční: pracoval na slovenských (Bábkové divadlo Žilina, DSNP Martin, Bratislavské bábkové divadlo, Divadlo Andreja Bagara Nitra, Divadlo Jána Palárika v Trnavě, Radošínské naivné divadlo), českých (Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Moravské divadlo Olomouc) i polských scénách. Režie hry Tadeusze Słobodzianka Merlin v ND ve Varšavě se v Polsku stala inscenací roku. V letech 2007–2016 byl ředitelem a kmenovým režisérem loutkového Starého divadla Karola Spišáka v Nitře. V současnosti tvoří na volné noze. Jeho jméno je spojováno především s divadlem Teatro Tatro, které v roce 1990 spoluzaložil a které představuje specifický model fungování divadla, jakýsi moderní typ kočovné společnosti. V tvorbě režiséra můžeme pozorovat nadání a cit pro divadelnost a uměleckou vynalézavost, díky kterým s nadhledem přechází textem a vytváří transparentní, koherentní a zvláště podmanivou jevištní podívanou. Ač humor často osciluje mezi hrubostí a cynizmem, nabádá vždy k hlubší reflexi.

Slovenské národné divadlo (SND) Bratislava začalo psát své dějiny v roce 1920. Dnes ho tvoří tři stálé soubory – činohra, opera a balet – jež využívají historickou budovu na Hviezdoslavově náměstí a novou budovu otevřenou v roce 2007. V čele činohry SND, kterou v poválečném období prošla řada vynikajících tvůrců (Peter Mikulík, Pavol Haspra, Miloš Pietor, Ľubomír Vajdička), stál od roku 2013 výrazný režisér Roman Polák. Pod jeho vedením se vedle klasické a soudobé světové dramatiky na repertoáru prosadily texty slovenských autorů jako Klimáček, Olekšák, Uličiansky, Majling, Schulczová aj. Dramaturgie činohry přímo iniciuje vznik původních her (mj. Leni, Slovo Válkovo, Bál, Labyrinty a raje Jána Amosa), jež díky provokativnímu společensko-politickému přesahu často vyvolávají bouřlivé divácké reakce a žádoucí diskuzi. Příkladem je Gindlovo dokumentární drama o divokých 90tkách Karpatský thriller v Polákově režii či divácky úspěšný kriminální příběh s politickým pozadím Elity v režii Jiřího Havelky – oba tituly nabídla Divadelní Flora. Kromě něj mohli festivaloví diváci zhlédnout i Polákovu vynikající inscenaci pro SND s Martinem Hubou a Dušanem Jamrichem Popel a vášeň (2008). Od roku 2018 je novým uměleckým šéfem režisér Michal Vajdička, nedávný umělecký šéf Dejvického divadla.