ŠEPOTY A VÝKŘIKY
„Balkánská válečná komedie“ o dospívání na chorvatských plážích a v ulicích Bělehradu v pohnutých 90. letech. Vzpomínky na Jugoslávii, boty Nike, bombardování i stěhování do Čech. Vtipná, leč drásavá one woman show, plná černého a nekorektního humoru. Ženský pohled režisérky Lucie Ferenzové na krvavý konflikt, inspirovaný dílem publicistky Vedrany Rudan.

režie a dramaturgie Lucie Ferenzová
námět, překlad, scéna a kostýmy Andrijana Trpković
hudba Markéta Dvořáková
video supervize Olivan Kenobi
light design, technický support Kryštof Pokorný

premiéra 7. 3. 2018

hlavní a jediná role Markéta Dvořáková


Inscenace vznikla za podpory Venuše ve Švehlovce, festivalu Venušiny dny a nadace Život umělce.


„Balkánská válečná komedie“ o dospívání na chorvatských plážích a v ulicích Bělehradu za jugoslávského konfliktu je autobiografickou prvotinou scénografky Andrijany Trpković. Své vzpomínky na 90. léta, boty Nike, bombardování i stěhování do Čech, jež formou černého a nekorektního humoru konfrontují naši a balkánskou povahu, doplňuje o motivy z knihy publicistky Vedrany Rudan Ucho, hrdlo, nůž či z esejů spisovatelky Slavenky Drakulić. „Ženský pohled“ na krvavý konflikt režisérka Lucie Ferenzová halí do vtipné i drásavé one woman show v živelné interpretaci herečky a hudebnice Markéty Dvořákové. S trochou cynismu a smutku, s obhroublým humorem i dívčí něhou, s melancholickými i punkovými kytarovými songy dochází autorky k trpkému zjištění, že mechanismy propagandy jsou pořád stejné a stejně nebezpečné.

„Dvořáková začíná pěkně zostra a představení ,napálí’ tak, že se publikum chvíli zmateně rozkoukává (…) Herečka přepíná mezi postavami a střídá jeden kostým za druhým: stříbrné flitry či rudé šaty a vysoké lodičky doplňuje džískou, kožichem, tepláky nebo třeba knírem či plnovousem. Je skvělá, představení drží pěkně v tempu a úspěšně balancuje na hraně trapnosti, aniž by k ní někdy sklouzla.“
KATEŘINA KYKALOVÁ, DIVADELNÍ NOVINY.CZ, 21. 1. 2019

Sdružení Kolonie se zabývá současnou sociální, politickou a kulturní problematikou. Pohybuje se na pomezí fyzického, hudebního a činoherního divadla a nebojí se experimentu. Pracuje s moderními technologiemi jako součástí dramaturgie. Vedle autorských počinů soubor reflektuje naši současnost optikou textů rakouské nobelistky Elfriede Jelinek: po popkulturních Stínech (2014) a alegorické studii o stáří Poutník (2016) vloni zaujala apelativní adaptace hry Vztek (2018). V roce 2016 se skupina představila na Divadelní Floře s performancí Godt og ondt (režijní spolupráce Jan Kačena) tematizující nárůst násilí ve společnosti. Členkami sdružení mj. jsou multižánrové umělkyně Jindřiška Křivánková, Anita Krausová, Jana Kozubková a Markéta Dvořáková, scénografky Jana Hauskrechtová a Andrijana Trpković a zejména dramaturgyně a výhradní režisérka Lucie Ferencová, podle jejíž divadelní hry (kterou inscenovala v Divadle Na zábradlí v roce 2011) nese toto ženské uskupení i svůj název.

Lucie Ferenzová (1981), rodačka z Mostu, vystudovala bohemistiku na FF UK a dramaturgii a režii na DAMU. Už během studia spolupracovala s Divadlem Komedie a s Divadlem Na zábradlí, kde umělecky vedla alternativní prostor Eliadova knihovna a kde pohostinsky působí dosud: dramaturgicky se podílela mj. na kabaretu Velvet Havel (režie Jan Frič) či na variaci Macbeth – Too Much Blood (režie David Jařab), jež byly vyhlášeny Inscenacemi roku 2014 a 2017. Jako režisérka svými site-specific projekty, scénickým čtením či autorskými adaptacemi klasiky opanovala mj. Multiprostor Louny, pražské scény MeetFactory, Roxy/NOD či Divadlo X10. V roce 2012 založila experimentální divadlo Kolonie.

Častou spolupracovnicí Ferenzové je – v Kolonii i v jiných divadlech – scénografka a kostýmní výtvarnice s česko-srbskými kořeny Andrijana Trpković. Rodačka z Bělehradu dělí svůj profesní zájem mezi divadlo a film. Za jugoslávské války v 90. letech přesídlila do Čech, kde absolvovala studium oděvního designu a poté divadelní scénografie na DAMU. Už od dob studií působí na německojazyčných scénách, mj. ve vídeňském Volkstheateru a v curyšském Schauspielhausu (i coby asistentka Dušana D. Pařízka a Kamily Polívkové) či v Theateru Neumarkt v Curychu. Pro svůj hraný filmový debut Špina (2017; Cena filmové kritiky za Nejlepší film) si ji ke spolupráci vybrala slovenská režisérka Tereza Nvotová; jejich další společný projekt Svetlonoc je ve fázi příprav.

Autobiograficky laděná show One night stand/up! je její autorskou prvotinou, jejíž hlavní (anti)hrdince na jevišti vdechla život herečka a hudebnice Markéta Dvořáková (1986). Nejprve studovala estetiku a divadelní vědu na FF UK, načež propadla divadlu. Pod vedením Miroslava Krobota absolvovala studium herectví na KALD DAMU, kde se nyní v doktorském programu zaměřuje na tvorbu se specifickými skupinami – zejména s lidmi s mentálním postižením (Divadlo vzhůru nohama), realizuje se i v dramaterapeutickém divadle Fórum (sdružení Divadelta). Hostuje ve strašnickém Divadle X10, v MeetFactory, ve Venuši ve Švehlovce (soubor Lachende Bestien), v Žižkovském divadle (Aqualung) či v divadle Minor. V roce 2013 založila se svým mužem art-punkovou kapelu LO/VE, kde hraje na bicí a zpívá a s níž vystoupí i na festivale, více zde.

foto: Kryštof Kalina