Ne 19. 5. 2019 | 18:30–22:00 | Moravské divadlo
režie a divadelní adaptace Jan Klata
překlad Otokar Fischer
výprava Miroslaw Kaczmarek
choreografie Maćko Prusak
dramaturgie Iva Klestilová, Ladislav Stýblo
asistence režie Matej Synak
uměleckému týmu tlumočí Paulina Dobosz
premiéra 2. 3. 2019
hrají
Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška, Tereza Dočkalová, Vendula Fialová, Martin Hruška, Jan Hušek, Milan Mikulčík, Jan Teplý, Ondřej Veselý, Kamila Trnková, Ivana Wojtylová, Adam Vacula, Jan Vlasák
Ať už zlu čelíme, jsme jím fascinováni, či jej sprostě využíváme, máme většinou představu, jak vypadá. Ale jakou podobu dnes má dobro?
Opus magnum německého spisovatele Johanna Wolfganga von Goetha je jedním z nejzásadnějších textů evropské literatury. Metafyzické téma uzavření smlouvy člověka s ďáblem k jevištním adaptacím svádí s cyklickou pravidelností. Svébytný výklad kontroverzního polského režiséra Jana Klaty pracuje s kacířskou myšlenkou, že ďábel je nám vlastně veskrze sympatický a že jsme se mu už dávno všichni upsali. Divoká scénická koláž popkulturních odkazů tak podává svědectví o úzkosti ze současného, duchovně vyprázdněného světa, ve kterém se ale přesto snaží najít zbytky lidství.
„Polský režisér Jan Klata není teoretik, jenž by dlouze studoval každé slovo rozsáhlého díla. (…) S diváky sdílí obrazy, jež mu faustovský příběh přivolává. A ty stojí za to. (…) Faust v podání herce Jana Teplého je tuctový fešák v kožené bundě, náš současník svíraný depresí a frustrací ze života. (…) Mefisto, kterého hraje Tereza Dočkalová, je útlá androgynní bytost. (…) V kapuci bílé mikiny přetažené přes hlavu se skrývá drobná bledá tvář a mohutná ironie, ostrá jako břitva. A že tato herečka umí chlápka, jako je Faust, postavit do latě a vodit si ho, jak se jí zlíbí! (…) Režisér ve svých představeních ironizuje svět popkultury, zároveň šikovně využívá jeho postupů a stereotypů (…) Klata se jako bytostný divadelník se smyslem pro show a sebeprezentaci pohybuje na hraně. Ale podezírat ho z povrchnosti nelze. (…) Struktura rychle se střídajících výjevů z mefistovské road movie, hudebních a choreografických čísel až na ojedinělé momenty vychází vstříc divákům a jejich chuti se bavit.“
MARIE RESLOVÁ, AKTUÁLNĚ.CZ, 5. 3. 2019
„Klatova inscenace je v prostředcích okázalá, ve výpovědi skoupější. Nicméně, pochvalu si rozhodně zaslouží celý herecký ansámbl od Jana Teplého (Faust) a Terezy Dočkalové (Mefisto) až po posledního člena chóru pro velké nasazení, které na scéně odvádějí. A přes výhrady (…) je dobře, že na Palmovce dávají domácímu publiku už podruhé šanci nahlédnout kromě tradiční činohry i do odlišného způsobu, jak se jinde ve světě dělá divadlo.“
RADMILA HRDINOVÁ, NOVINKY.CZ, 3. 3. 2019
„Úvodní obraz, kdy v setmělém sále září svítící ďábelské rohy na hlavách diváků a Faust se vylupuje z rakve na nezřetelně nekonečném pozadí je vynikající, stejně tak je působivé finále (…).“
VLADIMÍR MIKULKA, NADIVADLO.CZ, 3. 3. 2019
Jan Klata (1973), dramatik a uznávaný režisér evropského formátu, studoval režii na Divadelní akademii ve Varšavě a poté přešel do Krakova na renomovanou Akademii divadelních umění, kde studoval mj. u legendy polské režie – Krystiana Lupy. Jeho debut, adaptace Gogolova Revizora (2003), se coby otevřená kritika morálního úpadku Polska 70. let stala událostí a katapultovala ho mezi přední osobnosti polské kulturní scény. Od té doby zrežíroval desítky inscenací na divadelních scénách v Polsku i po celé Evropě.
Ve svých dílech často přistupuje k reinterpretaci klasických textů, jejichž prostřednictvím reflektuje aktuální problémy. Režii vnímá jako „divadelní samplerství“ – obdobně jako dýdžej i on vkládá do díla cizorodé prvky, čímž vytváří unikátní jevištní výpovědi. Klatovy inscenace jsou vždy společensky a politicky angažované, vyvolávají diskuze i skandály: šlo např. o variaci H., jež byla kritikou nového režimu, který vytuneloval ideály protitotalitního hnutí Solidarita, či adaptaci hry J. Słowackého Fanta$ie, jež analyzovala novodobý polský kapitalismus (obě Teatr Wybrzeże Gdańsk), diskutované byly i Vatikánské kobky o povrchním vnímání víry či dokumentární Transfer! o osudech přesídlených Poláků a Němců po 2. světové válce (obě Teatr Współczesny Wrocław). Jeho originální vidění, cit pro symptomy doby a rebelský temperament mu přinesly slávu, uznání, ale také nepřátelství – především ze strany oficiálních míst, což posledně vyústilo jeho odvoláním z funkce ředitele Starého divadla v Krakově. Zde působil mezi lety 2013–2017 a nastudoval mnoho výjimečných inscenací – Veselka, Trilogie, Nepřítel lidu, Král Ubu aj.
Jan Klata je držitel řady ocenění, mj. nejvýznamnější polské divadelní Ceny Konrada Swinarského či Ceny časopisu Polityka – Paszport. V loňském roce obdržel „za posouvání a spoluvytváření nové divadelní poetiky“ prestižní Evropskou cenu nové divadelní reality (Premio Europa Realtà Teatrali), která se uděluje největším režisérským osobnostem.
Divadlo pod Palmovkou formovali tvůrci jako Jaroslav Dudek, Pavel Háša, Václav Lohniský, Otomar Krejča či Jan Grossman. V roce 1963 zde proběhla evropská premiéra hry Kdo se bojí Virginie Wolfové, a to za účasti autora E. F. Albeeho.
Od počátku tisíciletí bylo divadlo sužováno zničujícími povodněmi a na jistou dobu se vytratilo z povědomí veřejnosti. V roce 2013 se novým ředitelem a uměleckým šéfem stal režisér Michal Lang, který s novým hereckým souborem v září 2015 divadelní život do rekonstruovaných domovských prostor naplno navrátil.
V ambiciózním repertoáru figuruje světová klasika, ale i nové hry dotýkající se naléhavých témat. V roce 2015 bylo otevřeno Studio Palmoffka, reprezentované mj. autorem a hercem Tomášem Dianiškou (Talent roku 2016), které tvoří druhou dramaturgickou linii divadla a cílí především na mladé tvůrce a aktuální, provokativní náměty. Od roku 2016 divadlo pořádá festival středoevropského divadla PALM OFF FEST. Divadlo se otevřelo mezinárodní spolupráci. Renomovaný polský režisér Jan Klata zde v dubnu 2019 režijním výkladem Fausta navázal na svou předchozí veleúspěšnou adaptaci Něco za něco (Cena divadelní kritiky 2018) a na podzim 2019 zde bude inscenovat Ostrovského drama Výnosné místo maďarský režisér Vilmos Vajdai.
Palmovka se vloni představila i na Divadelní Floře s inscenací Jana Nebeského Nora, jež získala Cenu Divadelních novin 2016/17 a přinesla Cenu Thálie pro Terezu Dočkalovou v hlavní roli.
foto: Petr Neubert
